Zápisky zaneprázdněné studentky - Články

Jak začít?

Mon, 30 Apr 2012 10:55:35 +0200

"Kruci. Nevím, jak začít. Vím, co vám chci sdělit, ale nevím, jaká by měla být první věta."

Tohoto se bojím tento týden asi nejvíc. Budu vědět, o čem chci psát a budu mít i zhruba myšlenky v hlavě, ale věty k uvedení článku se mi rozplynou jako mlha v páře. Tento týden mám totiž písemnou část maturity. Výsledky praktické se dozvíme až při ústní části. V červnu. Didaktický test a pak slohovka. Češtiny se ani tak nebojím, ale angličtiny didaktického testu strašně.

V čtvrtek jsme měli poslední zvonění a pasování, na které jsem se těšila celý rok. Konečně byla role malování srdíček a čtvrtých ročníků po studentech a učitelích naše. Poslední zvonění je myslím na všech školách, tak nejspíš víte o co jde. Pásování třeťáků je, mám pocit, jedinečnost naší školy. Jde o to, že odcházející maturanti si vymyslí pro třeťáky úkoly, které musí splnit. U nás platí pravidlo, že pokud nechcete daný úkol splnit, musíte strčit ruku do kýble se zbytky jídla z jídelny. Letos ale žádné strkání rukou do odporného kýble nebylo. Všichni si svůj úkol splnili.

V pátek jsme dostali vysvědčení. Takže už do školy nemusím chodit kromě "maturitních dní". Ačkoli průměrově patří k těm lepším, mohl být ještě lepší.

Docela dlouho jsem tu nedala žádnou ilustraci, a protože jsou poslední dobou hodně oblíbené tzv. meme obrázky, taky mě napadlo něco takového udělat. Je to ohledně pasování, jak to je u většiny lidí.

Už jen 6 dní

Fri, 06 Apr 2012 16:13:21 +0200

Už jenom necelý týden do první části maturity.

Praktická část, která zahrnuje hlavně účetnictví a výpočetku a potom právo, ekonomiku, marketing a reklamu, mě čeká už příští čtvrtek. Bude trvat 7 hodin. Nejvíc se bojím asi účta, protože to má největší váhu. Výpočetka sice taky, ale té se nebojím. A ve zbytku dokážu něco vymyslet. Jen jde o to, že se bojím, že to nestihnu. Zaplácám se u nějakého podstatného příkladu. Ono se sice zdá, že času je hodně, ale už jenom vymyslet dobrou reklamu, nějaký čas zabere. Nejspíš to udělám tak, že si přečtu zadání do všech ostatních předmětů kromě účta, nechám si to projít hlavou a než dodělám účto, tak pak něco vymyslím.

Už teď mívám sevřený žaludek a takový ten divný pocit, jako když mám nastoupit do vlaku. Jo vážně, v podstatě by se dalo říct, že mám trošku fóbii z vlaků. Vlaky totiž málokdy mají na sobě napsané, kam až dojedou. V některých městech je vážně chaos. Pokud teda nebydlíte v v nějakém větším městě, kde jsou obrovské cedule se zastávkami.

No ale dost o vlacích. Docela jsem byla překvapená z prozatímního výsledku anktety k předchozímu článku. Vůbec jsem netušila, že tolik lidí jako já trpí stejnou chorobou. Škoda jen, že se oněch 20 lidí neozvalo v komentáři. No nic, já se jdu zase vrátit k předešlé činnosti - účtování.

18. března - Den, kdy se začala vysílat Partička

Tue, 13 Mar 2012 19:26:12 +0100

Ačkoli jsem si řekla, že blog nechci mít založený na slavných lidech, ráda bych zmínila dnešní datum. Kdo už četl, některé moje články, pochopil o čem bude řeč.

Tenhle příběh se opravdu stal. Bylo 18. března 2011 a v televizi se začal vysílat pořad, který měl být obyčejný jako každý druhý. Jenže po pár dílech už měla namále. Jediný problém byla nízká sledovanost. Protagonisté totoho pořadu se ale nevzdali a rozhodli se, že nechají na divácích, ať si vyberou čas, kdy by ji chtěli sledovat. Díky tomuhle kroku, Partička existuje, udržela se a dneska slaví výročí od svého vysílání. Díky Partičce má přes 200 000 lidí, kteří ji mají na facebooku v oblíbených, delší život.

Pro mě je Partička úžasným odreagováním. Když mám špatnou náladu, nedaří se mi ve škole nebo když zkrátka potřebuju přijít na jiné myšlenky, pustím si Partičku nebo UnCuty a hned je mi líp. Díky tématům skvělého člověka (Dana Dangla) se směju v podstatě skoro pořád. Ať už je to číslo čtyři, Nemo nebo Otík z Vesničko má středisková či témata v poezii, texty písniček.

A jak jste na tom vy? U mě platí v anketě ta poslední možnost, jak jste jistě postřehli. Než bude chtít psát negativní komentáře, nejdřív se podívejte aspoň na pár dílů.

Poslední tři měsíce přede mnou

Thu, 09 Feb 2012 19:33:19 +0100

aneb Opět o sobě dávám vědět

Jak už jsem slíbila v "předpůlnočním" článku, chtěla bych se tady zmínit o prosincovém maturantském plese a plynule přejít do přítomnosti.

Takže. Jak to všechno začalo? Překvapivě zjištěním, že si budu muset sehnat "něco na sebe". Protože se znám a vím, že já a plesy zrovna nejsme nejlepší kamarádi, tudíš mi kupování či šití přímo na míru přišlo jako zbytečné vyhazování peněz, rozhodla jsem se nějaké ty šaty si půjčit. Jediný můj požadavek byl, aby byly dlouhé, protože prosincové večery bývají chladné. Prohledala jsem snad celý internet. No jasně, pod lampou je největší tma. Zabrousila jsem tedy do místního svatebního salonu společenských šatů, kde jsem se důkladně rozhlížela, vyzkoušela asi desatery šaty - už mě to opravdu nebavilo - až najednou se mi do mého zorného pole dostaly ONY. Byly sice modré jako nebe před bouřkou, ale krásné. Poseté kamínky. Dokonce mi byly i velikostí a délkou docela seděly. Téměř jsem neváhala zamluvila si je. Ale kdo si myslí, že tím to končí, je na velkém omylu. Ač jsem si byla na 120% jistá, že to jsou ty pravé, měla jsem dvoutýdenní lhůtu si to rozmyslet.

Dalším kámenem úrazu byly boty. Mám velký palec, tudíš je pro mě těžký sehnat takové, které by mi sedly. Nesnáším podpatky a představa, že v nich strávím celé čtyři hodiny, byla pro mě nepředstavitelná. Probíhalo to podobně jako s výběrem šatů. Čili oběhnutí desítek obchodů s obuví. Byla jsem docela překvapená a chvílemi vyděšená z výšky některých podpatků. Ale co? Nakonec jsem jedny našla. Sice trošku větší, ale už jsem brala, co bylo. Protože nám za vzornou chocházku dali v den plesu volno, měla jsem čas na zhotovení účesu. Proto, že nejsem tak zdatná, zašla jsem ke kadeřnici. Chtěla jsem něco v kudrnatém stylu. Ano, moje vlasy se rázem zkrátily - téměř na polovinu. Bez korunky od kamarádky by ale můj účes nevypadal "plesově". Takže korunka byla.

Najednou tu byla minuta "M" a my jsme stáli na pódiu, nadešla naše chvíle. To, že jsme tam stáli jako první třída, bylo dobré v tom, že jsme mohli pozorovat ty, co měli jít po nás. Světelná šou, zpěv a poděkování našim učitelům. Úžasné, připadala jsem si jako fimová hvězda na festivalu v Kaan (nebo aspoň v Karlových Varech), neboť blesky s fotoaparátů přicházely jeden za druhým neskutečně rychle a ze všech stran. Poté, co si svých patnáct minut slávy užila druhá a třetí třída, následoval tanec a řekněme večerní zábava.

Jenže teď už je ples dávno pryč, dokonce i Vánoce a pololetní vysvědčení. Což mi připomíná moje předsevzetí, které jsem si dala v září. Jedno z nich se týkalo zameškaných hodin. Povedlo se mi nezamšekat žádnou, čímž jsem si vysloužila "pochvalu třídního učitele za vzornou školní docházku". Vážně mi to tam napsali. Pamatuju si, že něco takového jsem měla naposledy v osmičce nebo devítce na základce. Druhým předsevzetím bylo, že bych neměla mít žádnou trojku ani čtyřku. To se sice nepovedlo, ale mám nesmírnou radost z dvojku z matiky, ze které jsem na loni na konci měla čtyřku. Čili si zase slibuju, že se už začnu učit.

A už se raději loučím, ještě bych slíbila něco, co se mi pak bude těžko splňovat. Jestli jste poctivě dočetli až sem, gratuluju. Vážně už bych chtěla mít ten papír a klid a hlavně teploučko. Tyhlety nelidské teploty mě vážně nebaví.

Za pět dvanáct

Sat, 31 Dec 2011 23:44:16 +0100

Tak snad jsem to ještě stihla.

I když ve chvíli, kdy si to budete číst bude už jiné datum. Možná mi to neuvěříte, ale každý den jsem měla v plánu sem napsat aspoň řádek. O tom, jaký byl ples, jak jde škola a podobné řeči. Prostě takové shrnutí měsíce. Ale když ono bylo pořád něco důležitějšího na práci. Ale nezoufejte, články budou.

Před malou chvílí jsem se dodívala na Silvestrovskou Partičku, takže asi /možná; pokud jste "partičkofilové"/ chápete, jaké se u mě zrovna dostavují pocity a že tedy vám nebyla schopna říct absolutně nic. Mám na mysli "Face2face".

Tak tedy "za pět minut dvanáct" vám přeji krásný vstup do nového roku a hlavně tou správnou nohou.

PS: Kruci, nikdy jsem netušila, že těch pár řádků mi bude trvat napsat tak dlouho.

Listopad - Měsíc maturitních otázek

Wed, 30 Nov 2011 20:55:20 +0100

Hoj bando. /pozdrav Partičkofilů/ Jsem po měsíci zpátky. Jsem zpátky s plnou nůši novinek.

Tak abych shrnula posledních pár týdnů. Myslím, že se ani nedá říct, že bychom psali nějak víc písemek než bývá obvyklé. Nicméně nám v jednom týdnu dali maturitní otázky z odborných předmětů. A rovnou zadali termíny jejich vypravování.

Čili do Vánoc musím zvládnout 2 otázky z podnikovky, alespoň zhruba si načrtnout otázky z práva - mimochodem jediné, které jsme si museli psát ručně - podívat se a naučit se 5 otázek z managementu týkající se personalistiky a dát si do kupy sešit do marketingu. K tomu ještě každý týden děláme 1 otázku z angličtiny, nějaké ty krátké slohy /většinou inzeráty/ a dočíst ještě asi dvě nebo tři knihy.

Co se týče celého čtvrtého ročníku, jsem nesmírně ráda, že se nám podařilo se "stmelit". Jak jinak než Facebookově. Ano, máme vlastní skupinu, která je mimochodem už teď plná žvástů a hádek. Začalo to dohadováním o stužkách a šerpách a teď je naše skupina plná příspěvků ohledně plesu - nástupu, výběru písniček a fotek na prezentaci - který je mimochodem už příští týden v pátek. A zítra jdu na zkoušku šatů. Páni, už se nemůžu dočkat příštího pátku.

Byla jsem v Praze

Fri, 28 Oct 2011 19:35:47 +0200

Stejně jako všichni maturující mimopražští studenti jsem se i já do Prahy podívala. Byli jsme tam sice už předminulý týden, ale já se furt ne a ne dokopat k napsání článku.

V pondělí, když jsme vyšli 150 chodů k hotelu, chvíli jsme si odpočinuli a potom se vrhli do víru Prahy. Konkrétně ke Stavovskému divadlu, Karlově univerzitě, procházela jsem se po Karlovém mostě a osahávala každou sochu, aby se mi splnilo přání. Zatím se ale nesplnilo. (Kdybych našla ten papír, kde bylo napsané, co všechno jsme ten den prošli, napsala bych.) Po shlédnutí všech památek naplánovaných na první den, jsme se tramvají přesunuli do restaurace na pořádný dlabanec. Ne vážně. Jídlo bylo opravdu dobré a nebylo ani tak drahé.

Druhý den, v úterý, jsme se docela šetřili. Vyšli jsme kolem Nerudova domu "U dvou sluncí" na Hrad, akorát včas, abychom shlédli střídání stráží. Mimochodem, je to asi nejnáročnější povolání, co jsem kdy viděla. Hodinu se nesmíte pohnout, mrkat, smát se a přitom jste skoro na každé fotce, protože jste pro ostatní lidi takovou atrakcí, že vás prostě musí mít na památku. Jakmile se vystřídali, tak jsme byli ohromeni krásami Chrámu svatého Víta a naše cesta pokračovala směrem na Vyšehradský hřbitov kolem Werichovy vily. V době volna jsme si skočili na skvělou pizzu. Kulturní část tvořilo představení Moliérovy hry Tartuffe. Bylo to skvělé. Zvlášť ta druhá část.

Poslední třetí den naší návštěvy jsme strávili balením věcí a procházkou po Staroměstském náměstí, nevěřícně koukali na Staroměstský orloj. Sakra, tady mám zase mezeru, co jsme ještě viděli. Každopádně po menším obědě v McDonnaldu jsme čekali na Hlavním nádraží na zpáteční vlak. Já skoro celou cestu prospala. Stejně jako první dvě hodiny ve čtvrtek ve škole. Opravdu. Ke konci druhé hodiny jsem jen zaslechla němčinářku, že máme mít dva odstavce textu přeložené.

PS: OK, nebudu zapírat, stejně by ste se to časem dozvěděli. Ta pravá příčina toho, že píšu až teď je ta, že sedím přilepená u kompu a sleduju Partičku. Nesestříhané díly české a slovenskou.

PS 2: Do Prahy jsem se těšila, protože jsem doufala, že alespoň zahlídnu někoho známého z televize, třeba z Partičky. nepovedlo se. Ano, trochu mě to mrzí.

Jsme stejní, ale jiní

Mon, 03 Oct 2011 18:09:55 +0200

Na začátek se moc omlouvám těm, kteří tady téměř celé září marně čekali na nové čtení ze studentského života. Zároveň děkuji těm, kteří se tady alespoň zastavili.

Možná se vám to taky už stalo. Je to divný pocit. Myslíte si, že už za ty 4 roky znáte svoje kamarády ze školy, máte i svého nejlepšího. Ale pak najednou zjistíte, že ten, koho jste považovali za toho nejúžasnějšího člověka pod sluncem, který vás vyslechne a tráví s vámi volný čas, zas až tak nemáte společné zájmy. Já třeba nevidím nic zvláštního na akcích, kde se člověk opije a druhý den si nic nepamatuje. Co z toho má? Akorát kocovinu. A moje kamarádka zase, taky ze čtvrťáku, čte z knížky jen začátek, prostředek a konec. To si já ani nedovedu představit. Prostě pro mě nepochopitelná věc.

No jinak koncem září jsem konečně dořešili stužky a šerpy na maturitní ples. Budou fialovo-bílo-starorůžové. Což znamená naprosto jiná barva než jsem chtěla. Já chtěla nějakou kombinaci se zelenou, což si většina třídy sice odhlasovalo, ale nakonec se našel někdo, komu se to prostě nelíbilo a naše "diskuze" pokračovala dál. Aspoň na dárku pro učitelku se shodnem. I když... ještě není nic rozhodnuto. Co se týče mého "maturitního" předsevzetí, zatím nemám horší známku než 2- a nula zameškaných hodin.

A co jsem chtěla říct tím titulkem? Bůh ví. Možná jen, že na první pohled jsme stejní, ale potom, když se poznáme, zjistíme, že jsme každý úplně z jiného světa. Aspoň já to tak mám.

10 dní maturantkou

Sun, 11 Sep 2011 16:48:52 +0200

Aneb shrnutí desetí dnů. Čili píšu sem, jen proto, aby tu něco bylo.

Jak se cítím jako maturantka? Hrozně. Mimo to, že nám od 1. září všichni vtloukají do hlavy to slovo nesoucí plno strachu, nejistoty a následně velké krize. Kdo to z našeho ročníku ještě nestačil postřehnout, tak díky 1. září už mu to musí být naprosto jaské. Kvůli naší celotřídní nedostatečné účasti minulý rok jsme si museli vyslechnout, že pokud nebudeme mít v každém předmětu alespoň 70% docházky, nebudeme moci maturovat. Naštěstí mě se to netýká, neboť já do školy chodím. Minulý rok jsem za to dokonce dostala od třídní čokoládu. Oříškovou Milku. Trochu jsem se cítila jak v první třídě, že místo jedniček se dávaly bezcenná razítka.

Začíná nový rok (sice jen ten školní, ale od základky počítám rok jako školní) a já bych si ráda dala tři předsevzetí. První dva roky se mi stalo, že můj počet zameškaných hodin za celý rok byl vždycky 30. Jen ten minulý rok to bylo myslím 29. Letos bych se chtěla vejít tak do 10 hodin. Potom bych ráda viděla na vysvědčení vyznamenání. Když by to náhodou nešlo, alespoň jen jedničky a dvojky. A třetím předsevzetím je zvládnout maturitu a přijímačky na výšku. Postupně na nich začínám pracovat. Vážně. Učím se na písemky, počítám příklady do matiky na posloupnost, kde si lámu hlavu nad tím, jak jednoduše spočítat součet všech sudých trojciferných čísel. Bohužel, zatím jsem na to nepřišla.

V. Vančura: Rozmarné léto

Wed, 31 Aug 2011 14:12:45 +0200

S Rozmarným létem přistáváme v prosluněném Španělsku

Tuhle knížku jsem si vybrala i kvůli názvu. Myslím, že to letošní léto naprosto vystihuje. Zaujalo mě ni ní to, že je tak krátká.

Nečetla se ale špatně. Tento způsob trávení léta s knihou v ruce zdál se mi poněkud nešťastným. Nicméně jsem vděčná za tenhle projekt.

Uvádí se, že by to měl být humoristický román. Mě se nezdálo, že by tam byly nějaké vtipné scénky. Znovu jsem se ujistila, že vybírat knížky podle názvu nemá smysl. No možná má, ale jen pokud se nejedná o českou literaturu. Prostě mě to nijak neohromilo. Ještě mám v plánu přečíst Markétu Lazarovou a dám Vančurovi šanci si to u mě vylepšit.

Hodnocení: 80%

Otázky:

Dokázala ve Vás kniha probudit fantasii?

Měla jsem k dispozici jednodušší ilustrace, což mi znemožnilo si představit hlavní postavy jinak.

Chtěli by jste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?

Jako plovárnu jsem si představila náš městský bazén. Asi bych ale neodmítla pozvání na bazén.

O. Wilde: Obraz Doriana Graye

Tue, 30 Aug 2011 08:43:51 +0200

Opravdová krása přestává tam, kde začíná intelektuální výraz.

Četli ji skoro všichni, tak já taky. Jeho příběh mi byl známý už dávno před tím, než jsem se čtením začala.

Asi už vím proč je tak oblíbená. Dialogy se čtou skoro samy a děj hezky ubíhá, takže se ani nenadějete a už jste v půlce knihy. Je plná krásných vět, většinou z úst lorda Henryho.

Ten konec byl tak trochu šokující. Myslím, že určitě stojí za přečtení.

Hodnocení: 97%

Otázky:

Dokázala ve Vás kniha probudit fantasii?

Dokázala jsem si představit Sibylu, divadlo i ateliér Basila. takže bych řekla, že ano.

Chtěli by jste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?

Ani mě nenapadá žádné zvláštní místo, kam bych se chtěla podívat.

Knižní řetězák

Tue, 23 Aug 2011 20:15:27 +0200

aneb 55 otázek o knihách

Blogerka Luu-san vytvořila 55 otázek týkající se knih a nás. Je jich sice hodně, ale jsou tam i ty, ke kterým bych měla co říct. Pokud se najde někdo, komu se u 15. otázka vybaví kniha, kterou popisuju, byla bych ráda, kdyby se mi touto cestou podařilo dopátrat, co že jsem to vlastně půjčila.

1. Oblíbená kniha z dětství?
Pohádky od Andersena, Alenka v říši divů

2. Co právě čteš?
Obraz Doriana Graye

3. Máš právě nějakou rezervaci v knihovně?

Momentálně ne, ale využila jsem ji právě na Doriana.

4. Knižný zlozvyk?
Nevím, spíš je to jen zvyk. Dočíst knihu po stránku, která začíná novou větou nebo po kapitolu.

5. Co máš právě půjčené z knihovny?
Dnes jich mám doma devět. Z toho dvě přečtené se mi hromadí na stole.

Od Zeyera Román o věrném přátelství Amise a Amila, od Vančury Markéta Lazarová a Rozmarné léto, od Rollanda Petr a Lucie - budu zkoušet číst podruhé, Zoly Nanu - abych si oživila paměť, od Terezy Novákové Úlomky žuly - uvidím, co to bude zač, od Wilda Obraz Doriana Graye, od Camuse Cizince, a od La Fontaina Bajky.

Jsem zvědavá, co mi z toho opravdu přečtu a co vrátím s tím, že se to nedalo číst.

6. Máš čtečku e-kníh?
Ne

7. Preferuješ číst jen jednu, anebo vícero knih najednou?
Když čtu důležitou knížku do školy, tak jen jednu, abych z toho děje něco měla. Když jen tak pro sebe, tak i více.

8. Změnily se tvé čtenářské návyky od té doby co jsi začal blogovat?
Ano, i díky Letnímu čtení čtu častěji a víc. Asi proto, že jsem si dala nějaký "veřejný" cíl a chci ho splnit.

9. Nejhorší kniha, kterou jsi tento rok přečetl?
Bajky od Fontaina.

10. Oblíbená kniha, kterou si tento rok přečetl?
Určitě Veronika se rozhodla zemřít od Coelha. Cizinec taky nebyl špatný, ale měl smutný konec.

11. Jak často čteš knihy mimo svého oblíbeného žánru?
Když zrovna nečtu do školy.

12. Čteš někdy tu samou knihu vícekrát?
Třeba Harryho Pottera jo. Nebo teď budu číst Nanu podruhé.

13. Dokážeš číst v autobuse?
Ano, jinak bych se přece nestačila naučit na písemku xD. Ale občas čtu i knihy.

14. Oblíbené místo na čtení?
Starší naše pohodlné křeslo nebo postel.

15. Zásady při půjčování knih?
Jednou jsem půjčila knihu. Bylo to asi před třema lety. Nejhorší na tom je, že si pamatuju jen, že měla červený obal, byla to dívčí četba a pamatuju si jednu scénu. Kluk ujíždí z nějaké hospody s holkou, chytí je policajti. Jména si bohužel taky nepamatuju. Kdyby náhodou to četl někdo, komu se zdá popis povědomý nechť zanechá mi zprávu v podobě komentáře.

16. Děláš knihám somárske uši?
Ohýbání rohů? Ne, to se nedělá

17. Píšeš si na okraje stran poznámky?
Já ne, ale často vidím na těch z knihovny poznámky lidí přede mnou.

18. A do učebnic?
Málokdy. V tomto ohledu hodně nerada poskytuji opravy či výsledky lidem, co budou mít učebnici po mě. Já si to taky musela sama spočítat

19. Ve kterém jazyku čteš nejraději? V kolika dohromady to zvládneš?
Mateřština, ale nebráním se slovenštině a ani angličtině či lehčí němčině.

20. Co musí kniha mít, aby si si ji zamiloval?

Děj se zajímavou myšlenkou.

21. Co musí kniha mít, aby si ji doporučil dále?
Musí zaujmout dějem.

22. Oblíbený žánr?
Právě je jím Doporučená četba, jinak se nebráním francouzské literatuře.

23. Žánr, který čteš nejméně (ale chtěl by si víc)?

Asi to nadpřirozeno, sci-fi, fantasy. Protože doporučená četba to nenabízí.

24. Největší inspirativní kniha, kterou si tento rok čečtl?
Teď mě žádná nenapadá

25. Oblíbená svačinka k čtení?
Když čtu, nejím. Když mám hlad, udělám si přestávku.

26. Jak často vybíráš knihu podle obálky?
Dřív jsem hodně často takhle vybírala. Dnes už jen podle předchozích recenzích nebo podle názvu.

27. Jak často souhlasíš s negativní knižní kritikou?
Nesuď, dokud nepoznáš. Nesouhlasím s žádnou kritikou na knihu, kterou jsem nečetla.

28. Co psaní negativních recenzí?
Ráda vyjadřuju svůj názor. Když se mi něco nelíbí, tak to prostě napíšu.

29. Kdyby si mohl číst v dalším cizím jazyce, která by sis vybral?
Asi angličtina

30. Největší knižní výzva?
Dekameron

31. Největší knižní výzva, do které se stále bojíš jít?
Ovidius

32. Oblíbený básník?
Těžká otázka neboť já se poezii vyhýbám obloukem. Nejlépe se asi četla Kytice.

33. Kolik knih si obyčejně půjčuješ z knihovny?
Jak kdy. Někdy jednu, někdy třeba pět. Podle toho, co zrovna mají a padne mi to do oka.

34. Vrátil si už knihu do knihovny bez toho, aby si ji přečetl?
Jo, Kříž u potoka. Potom ještě dřív nějaké dívčí romány, ale názvy už si nepamatuju.

35. Oblíbená knižní postava?
V každé byl někdo, koho jsem si oblíbila. Ale pak přišla další a další kniha a už to bylo zase jinak.

36. Oblíbený knižní záporák?
Jediný, kdo mě v tuto chvíli napadá je pan Hyde. Potom ještě Vo.. totiž chci říct vy-víte-kdo.

37. Knihy, které si obyčejně beru na prázdniny?
To, co musím přečíst přes rok, protože to jinak nestíhám.

38. Nejdelší doba, kterou jsi nečetl?
Asi čtyři měsíce, kvůli škole.

39. Kniha, kterou jsi nedokázala/nemohl dočíst?
Kříž u potoka od Karolíny Světlé, Chrám Matky Boží v Paříži

40. Co tě dokáže při čtení vyrušiť?
Lidi, co mají potřebu pořád něco řešit v mé přítomnosti.

41. Oblíbená filmová adaptace?
Vějíř lady Windermerové

42. Adaptace, která tě totálně zklamala?
Asi Harry Potter. Některé scény tam prostě podle mě chybí

43. Jak často čteš spoilery?
Někdy jsem zvědavá, ale většinou mi stačí vědět, o čem to zhruba je.

44. Nejvíce peněz, které jsi najednou utratil v knihkupectví?
Asi kolem 1500 za učebnice.

45. Jak často knihu před čtením prolistuješ?
Často si přečtu nejdřív text ze druhé strany obálky a později se k němu vracím.

46. Důvod, pro který by si v polovině knihy čtení vzdal?
V polovině? I dřív. Děj nezajímavý nebo poezie, která se mi náhodou dostala do ruky.

47. Máš rád knihy uspořádané?
Ano, podle autora xD

48. Zvykneš knihy skladovat, anebo je po přečtení posouváš dál?
Teď mám dvě, které jsem už přečetla, ale pořád mi leží doma.

49. Jsou knihy, kterým se vyhýbáš?
Poezii.

50. Kniha, která tě rozesmála?
Rozesmála? To už si ani nepamatuju. V poslední době mě knížky spíš donutí zamyslet se.

51. Kniha, která tě rozhněvala?
Jo, když hlavní hrdina má zemřít a stránek na zvrácení děje už moc nezbývá.

52. Kniha, která tě rozplakala?
Trochu jsem měla slzu na krajíčku u Veroniky

53. Kniha, od které jsi neměl žádné očekávání, ale nakonec se ti líbila?
Asi se budu opakovat, ale je to Veronika. Kniha, kterou učitelka skoro všem půjčovala. Já už měla na pololetí splněno, tak jsem to nijak neřešila. Z názvu jsem měla pocit, že vím všechno, co potřebuju vědět. Možná ten kladný ohlas od mých spolužaček mě donutilo si to taky přečíst. A nelituju.

54. Kniha, od které jsi očekával moc, ale nakonec se ti vůbec nelíbila?
Asi Stařec a moře od Hemingwaye.

55. Oblíbené čtení na odreagování?
Pro mě každá, kromě učebnic.

Jestli chcete pokračovat, zapište se u Luu.

A. Camus: Cizinec

Sun, 21 Aug 2011 18:39:48 +0200

"Nevinnými se cítí být ti, kdo soudí jeho, a cítí se tak právě proto, že soudí."

Ani nevím, proč mi právě tahle kniha přišla pod ruku. Při čtení jsem občas měla pocit, že se podobá Veronice. Možná je to tím zajímavým příběhem s filozofickým nádechem.

Pan Mersault je v podstatě muž, kterého by chtěla každá žena. Sice nerozhodný, ale udělá všechno oč si řeknete. Dokonce se i ožení.

Ze začátku byl děj takový rozvláčněný, takže jsem ani neměla chuť to dočíst. Pak se mi přišla SMS, že už moje rezervovaná kniha je připravena k převzetí a já si uvědomila, že bych měla Cizince konečně dočíst. Potom už to šlo velice rychle.

Hodnocení: 94% za tu počáteční roztáhlost. Ale vřele doporučuji.

Otázky:

Dokázala ve Vás kniha probudit fantasii?

Jako každá správná kniha ve i mě i tahle vyvolala představivost.

Chtěli by jste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?

Děj se odehrává v Alžírsku. V první části jsou to márnice, domov a kancelář pana Mersaulta, pláž a moře. V druhé části vězení a soudní síň. K tomu moři bych se chtěla podívat. Možná ale někam jinam než k Arabům.

Ztracená

Thu, 11 Aug 2011 20:28:50 +0200

Někde v neznámém prostoru a čase...

Šla tam s nadějí, že najde tu, kterou hledá. Ani si nepřipouštěla, že by ji neměli. Pomalu otevřela a v tichosti vešla velkými dřevěnými dveřmi. Temnou chodbou, osvětlenou pouze pár malými světly, prošla až ke schodišti, které zdolala a dorazila do prvního patra. Šedovlasý pán za pultem se na ní podíval přes své kulaté brýle, vyžádal si od ní průkazku a ona tak mohla pokračovat v cestě. Prošla mezi regály dřevěnými plných knížek a hledala tu, pro kterou si přišla. Pečlivě procházela regál s fantasy literaturou. Už začínala ztrácet naději, ale poslední knížka pod písmenkem R ji dokázala zvednout náladu.

Usadila se na malé křeslo vycpané molitanem a rozhodla se, že si kousek přečte. Když začala číst, hustý déšť, jehož kapky dopadaly na římsu přičemž dělaly dost velký hluk, nevnímala. Hltala každé slovo, každou stránku, každou kapitolu. Najednou ucítila chladnou ruku na jejím rameni. Vyjekla strachem a na chvíli odtrhla oči od mírně upocených rukou svírající knížky. "Brumbále, nemáš být náhodou mrtvý? Vždyť jsme tě včera pochovali" On ale neodpovídal, jen se na ni mile usmíval. V tom si všimla několika párů očí na ní upřeně zírajíc. Byly to oči lidí, které v životě neviděla. Když se na Brumbála podívala znovu, nebyl to on, ale pouze ten šedovlasý pán, kterého potkala u jeho pultu. "Slečno, za chvíli budeme zavírat. Budete si toho Harryho Pottera muset dočíst doma?" Trvalo docela dlouho než odpověděla. Věděla, že v Bradavicích se můžete v mžiku přeměnit na koho chcete. Přesto ji to připadalo zvláštní. Nakonec ho odbyla odpovědí, že si ji tedy půjčí. Venku dávno přestalo pršet a chodník byl místy už suchý.

"Míšo, vstávej. Je skoro poledne. Nestihneme strýcovu svatbu," uslyšela mámin hlas. "Ale jo už jdu, mami." Vůbec se jí ale nikam nechtělo. Natož na nějakou svatbu. Byla zklamaná, že to byl jen sen. Iluze, která se náhle rozplynula jako pára nad hrncem. Jejím smutek se umocňoval tím, že nestihla dojít v knize na konec. Nedozvěděla se, zda Harry zničí všechny viteály a zabije vy-víte-koho.

Kniha: část čtvrtá

Wed, 10 Aug 2011 17:43:26 +0200

Je tu další část povídky. Jestli chcete, tento odstavec klidně přeskočte. S dějem nemá nic společného. Nic zajímavého vám tu neřeknu. Jen to, že je poněkud delší než bývá mým zvykem. Proto jsem zpřehlednila text v přímé řeči.

Oběma se ale hlavou honilo něco jiného. Zatímco Erik snil o představách, co by mohl s takovou atraktivní slečnou dělat, tak Gabriel byl myšlenkami ve svých knihách a chtěl už konečně vědět, co po něm Erik tak důležitého mohl chtít. Ten byl ale nejspíš tou dívkou tak zhypnotizovaný, protože i když do něho Gabriel ryl a domáhal se odpovědi, tak Erik vůbec nereagoval.

Teprve až po půl hodině, co už byla černovláska dávno doma, se Erik nechápavě podíval na svého kamaráda a řekl: "Proč do mě pořád ryješ?"

"Nevím, kdo si se mnou musel tak naléhavě promluvit o něčem, co mi doposud nesdělil." Odpověděl mu ironicky Gabriel.

"Viděls ji vůbec?"

"Koho? Tu holku, co přijela s rodiči a společně vykládali auto plné nábytku? Ano, ta se nedala přehlédnout, když je lavička otočená přímo jejím směrem. Ale neviděl jsem na ni nic zvláštního."

"Tak to se pleteš. Ona byla naprosto úžasná, měla něco jako jiskru v oku. Myslíš, že někoho má?"

"To opravdu nevím, ale myslím, že si může vybírat. Víš co? Půjdeme ke mně domů, něco si dáme k jídlu a pak to probereme. Takhle to vypadá divně. Co si o nás budou ostatní myslet?" Odvětil mu Gabča. No hlavně o tobě, Eriku. Kdybys aspoň zavřel pusu, když už na ní tak hledíš.

Doma si udělali toust. Nic jiného totiž v Gabrielově ledničce nebylo. "Ježíši, ty jsi hrozný. Všude samé knížky." Řekl Erik po zhlédnutí Gabrielova pokoje.

"Nebudeš mi to asi věřit, ale mě knížky baví číst. V každé je něco, co ve mně vzbuzuje pocit, že nic není takové, jaké se zdá. Všední příběhy jsou někdy popisovány, jakoby člověk nikdy nevěřil, že by se to mohlo stát." Vysvětlil Gabriel Erikovi, který byl jeho naprostý opak. "Nechceš si nějakou půjčit?"

"Ani ne. Knihy jsou ztráta času. Lepší je příběh sám prožít, než dumat nad tím, co se stalo ostatním. A vůbec. Hodně z nich se vůbec nestalo. Je to jen pouhá iluze autora." Obhajoval svůj postoj ke knihám Erik, když v tom se vytřeštěným zrakem podíval na hodiny. "Proboha, to už je tolik hodin? Hele, musím jít. Ještě mě čeká jeden menší úkol. Zítra se stavím. Čau." Zmizel tak rychle, že se mu ani nestihl odpovědět. Přesto ale počítal s tím, že se mu zítra o něm zmíní.
A Gabriel zůstal zase sám. Rozhlédl se po prázdném domě a přál si, aby tu s ním někdo byl. Cítil se opuštěný. Matka Joanne, advokátka původem z Irska, zemřela před pár lety, když se nechtěně připletla k nehodě. Otec Jamie, profesor na místní univerzitě, později alkoholik, se krátce po Joannině smrti oběsil. Gabriel měl jen starší sestru Terezu, která ale odjela studovat do zahraničí. Domů se vracela pouze na prázdniny. Měl ještě babičku s dědou, ale ti za ním chodili jenom na návštěvu
Když zašátral v zásuvce matčina nočního stolku, našel album všech společných fotografií pečlivě seřazené od nejstarších po ty nejnovější. Listoval jimi a do očí se mu draly slzy. Úplně na dnu v šuplíku v pravo leželo jakési srulované lejstro svázané gumičkou. Jakmile ho Gabriel osvobodil ze spárů gumičky, rozevřel ho. Zjistil, že v ruce drží matčino maturitní vysvědčení. Pohlédl o kousek níže, aby spatřil matčiné výsledky. Samé výborné jen z matiky chvalitebná. V tu chvíli si umínil, že půjde po jejích stopách. Taky by si přál mít dobře placenou práci. Přesto, že neměl zas tak špatné známky, jeho představa se poněkud lišila. Rychle si napsal úkoly, naučil se na písemky a večer se odšoural spát.
Ráno, když spěchal na autobus, zahlédl tu černovlasou dívku, do které se Erik včera tak zbláznil. Šibalsky se na něj usmála a nasedla se svým tátou do auta a někam odjeli. Gabriel zapomněl na rychle utíkající čas a jen tak tak stihl nasednout na autobus. Když došel to třídy se svými knihymi, do kterých byl začtený, někoho porazil k zemi. "Promiňte, nechtěl jsem vás tak srazit." Vypadlo z něho a pak se podíval na to, koho to vlastně porazil. "Ne, to je dobrý, měla jsem se dívat, kam šlapu."

Předchozí | První kapitola| Další ₍_{Coming soon}₎

Články na TT Porno

Mon, 08 Aug 2011 13:42:50 +0200

Tohle kontroverzní téma ve mě vyvolalo jistou chuť projít si všechny přiřazené příspěvky. Z tohoto malého osobního výzkumu mi vyšlo následující.

Buď to bylo právě tím tématem, nad kterým většina z blogerů něřícně kroutila hlavou, jak vůbec na blog.cz může být takové téma a raději nic nepsali. Ano, mě také zkameněl úsměv při pohledu na téma, ale nechala si možné nápady projít hlavou. Někteří nebyli zas tak nesmělí a vyjádřili svůj povzdech maximálně jednou větou. Nebo se mi to prostě jen zdá (možná jsem příliš přísná), ale v té změti všelijakách žbleptů (a všelijakých názorů) se docela ztratily povídky a básničky, které zároveň také pobavily.

Pravda, poezie není má kamarádka, ale u těchto jsem se i pobavila a hezky se četly.

Nepatrně v lese koruna se třese od Jasmíny
Porno aneb básnička na noc od Sever-rat
Porno pro gentlemana, porno pro nesmělého panice od Adaluter

Z několika povídek se mi zdály nejlepší tyhle:

Povídka Děda a porno od Erely

Pornopříhoda od Teen by se dala nazvat i "Ota a porno"

Zdenina Odsouzená (18+) byla také skvěle napsaná
Z mnoha povídek od Archaell se mi líbil Porno dýchanek

A nakonec z těch všech možných (kladných i záporných) názorů:

Maminka tě vidí

Zhrzená chybou

Perličky ve světě překvapení

Jak málem Hogreta natočila porno
Malkielův neplánovaný rozhovor s nymfomankou
Komix od Altaïr
Fantazii se meze (ne)kladou

Pokud jsem dobře počítala, vyšlo mi 14 článků. No dobře, s tím mým je jich 15. Jsem jen zvědavá na kolik se bude shodovat můj výběr s výběrem na tema.blog.cz Není jich tak tolik jako toho jednovětného "odpadu" (ve Wordu mi to vyšlo na 4 stránky), ale o to víc si myslím, že jsou to články, nad kterými nebudete litovat ztracených minut.

Na internetu se hromadí porno a samo se nestáhne

Thu, 04 Aug 2011 14:41:29 +0200

aneb Zakázané ovoce chutná nejlépe. Eva s Adamem to dobře věděli.

Dlouho jsem přemýšlela, jak tohle téma pojmout. Rozepsat se na některé z otázek na téma blogu, mi sice přišlo zajímavé. O věkové hranici v otázce sex od 15, porno od 18 jsem se už rozepsala dříve. Potom mě napadlo napsat nějakou povídku, ale tento návrh padl už jen proto, že bych nebyla schopna vymyslet něco, co by se dalo publikovat pro nezletilé oči.

Asi jsem na prvním stupni ostatním připadala jako "zaostalá", protože jsem neznala sprosté slova a nevěděla jestli mají slušně řečeno vagínu kluci nebo holky. Jo i na tohle se mě ostatní spolužáci ptali, jenže já jim zkušeně říkala, že to vím. Ale když tak nad tím přemýšlím. Jak to zjistili oni? Možná, že jejich rodiče byli k nim v otázce sexu více svolní a odpovídali jim na jejich netečné otázky. Mě by možná taky odpověděli, ale já se neptala. Zajímaly mě věci okolo toho, co je to za hmyz a proč je knížka Biochemie tak tlustá. Jednou jsem se ale zeptala babičky, když jsem koukala na pas. "Co je to pohlaví?" Babička trochu překvapená, ale přesto mi na to dokázala odpovědět, tak že jsem se trochu i zasmála.

Když jsem se poprvé dostala k pc (mohlo mi být těch 12-13), vzpomínám si na slova našeho pana ředitele při první hodině výpočetní techniky. Můžete koukat na všechno jen ne na stránky pro dospělé. Když vám to rodiče dovolí, dívejte pod jejich dohledem. Tehdy jsem tušila, ale nevěděla přesně, o co jde. Kdyby nás (mě) na skutečnost, že existují i takové stránky neupozornil, přišla bych na ně o hodně později. Dostala jsem totiž chuť poznat, co se skrývá za tou magickou větou "VSTOUPIT - souhlasím s podmínkami a je mi více než 18 let". Jednou, když byli všichni pryč, odhodlala jsem se toto tajemství odhalit. Po prvním shlédnutém videu jsem byla červená jak rak. Byla jsem v rozpacích, ale překonala jsem to a podívala se na další a další. Později už jsem se červenat přestala.

Kolem mě se motalo spousta kluků, ale já nebyla spokojená ani s jedním. Pořád jsem věřila, že existuje někdo tak dokonalý, jako v těch videích. A ani ve snu by mě nenapadlo, že je to všechno jen hezky nahrané. Teď v 18 mě příliš neláká sledovat tyhle videa. Asi proto, že už znám to tajemství. Přestalo mě to bavit. Pořád je to stejné. Jediné, co je trochu jiné, je ta předehra. Ta část než silikonová kráska na dobře sexuálně vybaveném chlapovi začne "jezdit tam a zase zpátky." Teď, když se nudím nebo se mi hrozně nechce do nějakého úkolu, přečtu si nějaké povídky.

I gumoví medvídci mají rádi porno a nejvíc hromadné.

Foceno kamarádčiným mobilem kdysi minulý rok.

J. de La Fontaine: Bajky

Fri, 29 Jul 2011 20:16:33 +0200

Jako další letní knihu jsem si vybrala tyhle Bajky. nutno říct, že to byla jedna z mála knih, co se dalo z tohoto období ze seznamu doporučené četby přečíst - když nepočítám Shakespearovy hry nebo Moliérova Lakomce.

Nicméně vybrala jsem si ji proto, že i kdybych ji nepřečtla celou, tak většinu bajek jsou notoricky známé. Ať už z Ezopové sbírky nebo z jiné (teď mě zrovna nenapadá žádný jiný příklad). A tudíž bych o nich dokázala u maturity něco říct.

Ještě bych dodala, že tyto bajky jsou veršované a narazila jsem tam pár slov, u kterých si pravého významu nejsem jista.

Hodnocení: 59% vzhledem k rozsáhlosti a tomu, že já a poezie jsme nikdy kamarádky nebyly.

Otázky:

Dokázala ve Vás kniha probudit fantasii?

V této knize je téměř 200 krátkých bajek, takže se jen těžko dá říct, zda ve kniha vzbudila fantazii. Ale pokud jde o to, zda bych si uměla vybavit některé scénky, tak ano.

Chtěli by jste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?

Na tohle se taky nedá přesně odpovědět. Většina bajek je ze zvířecího prostředí a to můžu vykouknout i ven.

(zdroj obrázku)

Čím nám tu reklamu zase přerušili? Žeby nějakým filmem?

Mon, 25 Jul 2011 16:52:43 +0200

Nejsem milovnice reklam, ale ten titulek se mi prostě líbí. O vlivu reklam jsem psala před dvěma lety, tak pokud jste ještě neměli možnost si jej přečíst a trochu se zasmát, směle klikněte sem. Dnes bych ho možná trochu rozšířila, ale jak můžete vidět, některé reklamy jsou tu dodnes.

Někdy mi připadá, že reklama je delší než samotný film - a asi nebudu sama. Ale kdyby nebyly reklamy, jak bychom věděli, který výrobek je nejlepší? Buď bychom museli vyzkoušet všechny, což by nám v případě nekvalitních pracích prášků už nikdy nevrátilo z pračky ten krásný, hebký a voňavý svetr zdaleka vypadající jako nový. Nebo bychom si náhodně vybrali jeden výrobek a až by nám zničil život nekvalitními surovinami - protože bylo třeba maso nakažené chřipkou - zkusili bychom něco nového. Otázkou ale je, jestli už není pozdě.

Reklamy jsou na druhou stranu hodně podstatné. Z hodin marketingu vím, že reklama je jedna důležitých součástí výrobku. Vžijme se na chvíli do role někoho, kdo vynalezl nějaký nový výrobek. Většinou tomu člověk věnuje dost dlouhou dobu a chce se z toho nějak uživit. Proto si najde někoho, kdo mu ten výrobek prodá. Ten ale musí vymyslet jak. Nejčastěji volí reklamy. Inzerce v časopisech, novinách, v televizi, rádiích, prostě všude. Musí být lákavé, s chytlavou melodií a třeba i s pohlednými herci. Taková, která se neomrzí i po desítkách shlédnutí. V tuto chvíli mě napadá spoustu příkladů na dobré reklamy. Kdo nemá pocit štěstí a úsměv na tváři, když vidí roztomilou holčičku v zimě s tatínkem řezající vánoční stromeček a za nimi divoké prasátko? Já i když tyto přeslazené nápoje nemusím, tak na tuto reklamu se ráda podívám.

Proč? Protože je to jedna z těch, která neběží v TV každou volnou chvíli a taky proto, že je docela krátká. Bohužel takových reklam je daleko méně než těch, které stačí vidět jednou a nikdy více. Což je asi důvod, proč lidé raději přepnou na jiný kanál. A když je i na něm reklama - mnohdy stejná, jako byla na předešlém programu před chvílí - je lepší televizi prostě vypnout

Charlie slaví

Tue, 19 Jul 2011 09:50:00 +0200

Letos by mohl jít můj blog, kdyby byl člověk, do školky.

Pětka sice není kulaté číslo, ale je to dost na to, abych se pokusila o trochu rozjímání o mé blogerské minulosti. Narodil se jednoho krásného, slunečného dne, konkrétně 19. července, zrovna jsem kontrolovala komentáře na blogu, který jsme měli s holkama ze základky. Založili jsme ho díky panu řediteli, který nás v informatice učil, jak se zakládá blog, e-mail atd. Byl nový, s jedním článkem a ještě navíc o něm nikdo kromě nás ve třídě nevěděl, takže těch komentářů tam opravdu moc nebylo.

Tehdy mi bylo 13 a třídní horečkou byla skupina Tokio Hotel. Proto, když brácha viděl náš společný blog, jen tak nahodil, abych si založila svůj. S adresou jsem se, jak vidíte, moc nepárala. Téma bylo také jasný. Amaterský design, spoutu okopírovaných fotek a nevím čeho všeho možného. Pokud nějaké články, tak na víc jak 5 smysluplných vět se jsem nezmohla, většinou nic neříkající. Tehdy jsem našla jednu holku (nebo spíš ona našla mě - chtěla udělat design nebo animovanou ikonku). Možná tomu nebudete věřit, ale stále je v mých oblíbených autorech. Nedávno taktéž oslavila pětileté výročí.

Dny plynuly a já byla unesena vkládáním obrázků. Až jednoho dne jsem se musela rozhodnout. Blog nebo škola. Samozřejmě, že vyhrála škola a přijímačky. Blog šel na pár měsíců stranou. Jenže jsem to stejně nevydržela a jsem tu až dodnes. Během té doby mě už dávno opustila THmánie a já začala na blog psát střípky mého života. Styl psaní se s přibývajícími roky měnil. Psaní krátkých článků mě opustilo a stvořila jednu část povídky, kterou jsem nikdy nedopsala (a ani se k tomu nechystám - stydím se za ni). O Knihu se nejedná, za tu jsem naopak ráda.

Poslední rok většina z mých čtenářů zná, ale jen pro úplnost. Začala jsem sledovat Srdce blogu, zkusila se přijhlásit do Autorského klubu (můj názor na něj) a následně i Klubu snílků. Přijatá jsem sice byla do obou, ale dodnes jsem jen v Klubu snílků. Nejen tam, ale i za celou dobu blogování, jsem poznala skvělé lidi. S jednou z nich jsem si zkusila, jaké to je být v roli autora knihy.

Ačkoli jsem letos z matiky měla čtverku, statistika mě bavila. Takže kdybych se donutila, klidně vám tu vypočítala mediány, modusy, odchylky i variační rozptyl. Ale k teď mi to už stejně k jedničce nepomůže. Za celé pětileté období jsem zveřejnila přes 250 kvalitních článků (které zbyly po "čistce"). Když bych to vydělila počtem měsíců, kdy jsem něco psala (50), výjde mi průměrný počet článků za měsíc (5,06).

A mých 5 nejkomentovanějších článků?

Kupodivu je to se 68 komentáři soutěž o nejvíce napsaných komentářů, vydaný kolem Vánoc 2006

Druhým je článek, kde si můžete beztrestně napsat reklamu na váš blog. Ale prosím, nezneužívat

Další dva články se týkají možnosti mého shodnocení vašeho blogu a nebo objednání designu. Bohužel u obou článků jsem možnost psaní komentářů uzavřela. Když jsem měla moře času, nikdo nic nechtěl, ale když jsem ve škole nestíhala, tak naopak pořád kdosi cosi chtěl.

A pak je tu článek psaný na téma týdne Sex, což mě stále udivuje, že ho vidím, jako stále hodně čtený článek.

A 5 článků, na které jsem opravdu hodně hrdá?

Někdy se mi líbí názvy článků, jindy zase něco jiného. Seřadit je od toho, na který jsem hrdá nejvíc a na který nejmíň, nedokážu. Proto tenhle "výpis" taky tak berte.

Dopis: Bez tebe bych nebyla nic, psaný jako slohovka ve škole

Další článek na TT Sex: Jak to mám říct rodičům? a zároveň také slohovka do MF Dnes

Povídka na pokračování ve spolupráci s Bastett: Kniha

Také článek na TT Sen

A posledním článekem by byl o mém vtahu ke knihám

Závěrem bych chtěla zmínit adresu mého blogu na jiné webové službě (zvědavci, klikněte sem). Nejsem si jista, zda to nebyla jen chvilková absence zdravého uvažování, protože jak se znám, moc dlouho tam otravovat nebudu. Přece jen pět let je pět let. Důvodů, proč založit blog zrovna tam, jsem měla spoustu. Například mě tu vadily časté změny a některé zbytečné novinky. Mým přáním ale je, aby tohle mé "blogové dítě" dosáhlo alespoň dospělosti. Sakra, snad si neprotiřečím.

Doufám, že jsem vás neobrala o zbytečné minuty života, které vám už nikdo nevrátí. Ale číst to, jsem nikoho nenutila.