Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

O měkouších a tvrďácích

24. prosince 2014 v 17:07 | Charlie |  Psáno perem života
Pokud zatím tápete, o čem článek bude, klidně pokračujte ve čtení.


Možná pohled do mého šatníku, možná pohled do pokoje mě přiměl zamyslet se nad dárkama. Já, vím. Říkáte si, že jsem si vzpomněla brzo. Nebojte, ty mám vyřešené. Některým jsem je už i dala. Chtěla bych se spíš zamyslet nad tím, jaké dárky jsem já (a možná i vy) dostávala od doby, kdy jsem netrpělivě čekala až u nás Ježíšek zazvoní a já se budu prohrabávat těmi krabicemi a jinými tvary balíčků. K mému zklamání ve většině krabicových dárků byly zabalené stavebnice nebo autodráhy pro mladšího bráchu. Na mě pak zbyly právě ty balíčky neidentifikovaných tvarů. Často to byly takové ty měkké, nicméně praktické věci. Od ponožek, po roláky, šály, čepice. Zkrátka oblečení, ze kterého jsem jako malá vážně moc radost neměla. Větší radost by mi udělal takový ten veliký plyšák, kterého bych mohla obejmout, když by mi bylo smutno. A mám pocit, že by mi udělal radost i dnes.

Později, když už jsem chodila do školy a pomalu jsem se učila číst, psát a počítat, jsem i já dostávala tvrdé dárky. Jenže opět to nebyly dívčí stavebnice nebo panenky, ale encyklopedie různého druhu. Nejčastěji encyklopedie týkající se lidského těla, všechny na jedno brdo. A přitom jsem chtěla nějakou beletrii. Třeba i tu Honzíkovou cestu. Tak jsem si říkala, že Ježíšek moje dopisy nečte. Splést se může každý. Ale několik let za sebou? To přece není možné.

No a pak přišla etapa, kdy jsem poodkryla to kouzlo Vánoc a jakoby mávnutm kouzelného proutku se vytratily všechny ty stereotypy. Je pravda, že třeba loďky ze skořápek od ořechů jsme pouštěli snad jen jednou a olovo jsme asi kvůli bezpečnosti nebo šikovnosti nelili nikdy. Jablko jsme taky rozkrolili jen párkrát. Jenže ta nejhezčí a kouzelná tradice v podobě krabic (a dokonce i těch neidentifikovatelných balíčků) se rázem vytratila. Několik Vánoc jsme jen tak ozdobili stromeček, jedli bramborový salát a cukroví. Letos se i to vytratilo. Teda až na ten salát.

Nevím, jestli to je tím, že počasí venku spíš připomíná podzim nebo tím, že jsem starší. Nebo je to proto, že jsem nikdy nebyla spokojená s tím, co mi Ježíšek přinesl. Když tak nad tím přemšlím, tak mi to dost připadá jako ve filmu Křídla Vánoc (jestli jste neviděli, koukněte, ale teď přeskočte zbytek věty), kdy si čtveřice kamarádů jen tak vyřkne své přání a ono se vážně splní. Dnes bych uvítala i ty ponožky nebo jiný kus oblečení. I když jste nakonec nebyli zrovna nadšení, měli jste se na co těšit. Teď vím, že stejně jako několik let zpátky zas dostanu od dědy pětistovku a jdi si něco koupit sama. Jsem dospělá a kouzlo Vánoc je háji.

Jen na vysvětlenou ty dárky, o kterých jsem psala na začátku článku, byly pro mé kamarády a kolegy ze školy. Jestli jste dočetli až sem, tak vám tedy přeji šťastné a veselé.


A co vy? Máte rádi spíš měkouše nebo tvrdé krabice?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 25. prosince 2014 v 20:42 | Reagovat

To bylo ale příjemné počteníčko - také přeji vše nej (nejenom) o vánocích.

2 M. M. | Web | 26. prosince 2014 v 11:55 | Reagovat

Ja som už tiež dospelá, ale u nás to prebieha ešte stále ako keby sme boli s bratom malí. Stále dostávame darčeky, ktoré si želáme, stále hrajú vianočné koledy, a stále vypekáme a dlho jeme cez večeru. Ale je to určite iné, ako keď som bola malá. Keď som bola malá, som sa straaašne moc tešila, a teraz to už beriem normálne. :-) A čo sa týka tých darčekov, neviem ktoré mám radšej, pretože v tých neidentifikovateľných tvaroch sa väčšinou nachádza oblečenie (ktoré ja teraz veľmi preferujem) alebo tie hranaté tvary kde sa nachádza väčšinou kozmetika. Každopádne, keď som bola menšia som mala radšej asi tie hranaté tvary, pretože to bola väčšinou krabica s nejakou hračkou. :-)

3 Viallen Viallen | Web | 27. prosince 2014 v 16:50 | Reagovat

Tvrdé! :D Moje obľúbené knihy. Nie práve encyklopédie, aj keď aj v tých som ako malá listovala. Aj tento rok som dostala poriadnu várku a som z toho nadšená (nenáročný človek to). Kedysi mi strašne vadilo, keď mi niekto dal peniaze a kúp si, čo potrebuješ, teraz mi to už tak strašné nepríde. Áno, možno to nemá to kúzlo, ale hovorím si, že na leto kopec plánov a nejaké tie drobné sa vždy zídu...

4 Charlie Charlie | Web | 30. prosince 2014 v 20:30 | Reagovat

[1]: Děkuju

[2]: Já si pamatuju, když nám rodiče řekli, že "hebel máme v bytě dost a nic nepotřebujem." Od té doby se to nějak vytratilo.

[3]: :-D Já to mám naopak. Dřív jsem byla za peníze ráda, teď si je dokážu vydělat a přijde mi to hodně neosobní. Ale každá koruna se může někdy hodit :-?

5 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 30. prosince 2014 v 22:52 | Reagovat

Tak i mě poslední dobou připadá, jako by se všichni uprostřed října zbláznili a běželi schánět dárky, zdobit stromeček, péct cukroví a dělat salát. Prostě Vánoce nejsou už takové, jako byly dřív.

Dřív jsem měla samozřejmě radost z těch tvrdých dárků - občas tam byla nějaká ta panenka - od určitého věku už jsem k Vánocům dostala i pravou Barbie (asi naši už usoudili, že nebudu lámat Keny - levé - napůl, jako když mi bylo 5), ale jinak taky - svetry, čepice, kalhoty, trička... pro malou holku hrozně nezajímavé.

Dneska už mě většina naší rodiny odbyde penězi se slovy: "Kup si něco sama" (i když, ono je to tak kolikrát i lepší) a čau. Dárky jako takové dostávám spíš doma a to už oceňuji i ty měkké, které jsem si vždycky nechávala na potom. :D

6 Em Age Em Age | Web | 31. prosince 2014 v 12:05 | Reagovat

Kdo by to byl řekl, jaké bude téma tvého článku soudě dle nadpisu. :D Myslela jsem si, že budeš psát o typech lidí. :-D
Skvělý článek.

7 Kelíns Kelíns | Web | 1. ledna 2015 v 20:01 | Reagovat

Podle nadpisu bych si fakt netipla, že bude článek o dárcích.
Já mám nejradši obdélníkové tvrdouše, protože to bývají knížky. Ty si vždycky nechávám nakonec.

8 Nessi Nessi | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 11:36 | Reagovat

Asi tvrdé :D

9 Angel Angel | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 13:56 | Reagovat

Myslím si, že jako dítě jsem měla radost z dárků snad každé Vánoce, ale to se v podstatě nezměnilo doteď. Z dětství si jich teda moc nepamatuju kromě jedněch, kdy jsem dostala spoustu sběratelských autíček, z kterých jsem byla úplně na větvi. Dopisy Ježíškovi jsem psala pravidelně, ale už si nepamatuju, jak mi moje přání plnil. Je škoda, že ten tvůj nebyl moc pozorný ve čtení. Věřím tomu, že spousta dětí si přeje kolikrát věci, které mu rodiče nejsou schopni koupit, i když by chtěli, ale aspoň by se k něčemu měli pokusit přiblížit.
Teď v dospělosti je to jednodušší v tom, že většina dárků je v mojí režii, i když se tím vytrácí kouzlo překvapení, tak je mi to mnohem příjemnější, než dostat něco, co pro mě není zrovna vhodné. Cítím se pak špatně i vůči tomu, kdo mě chtěl potěšit, ale nepovedlo se. Co se týče rodičů, tak ti mě znají a trefí se vždycky, ale jde spíš právě o ty prarodiče. Kolikrát jsem dostala špatnou velikost oblečení nebo něco v růžové barvě, která je snad jediná barva, kterou vážně nemám ráda. Jenže nevyhodíš to, nikomu to nedáš, protože si toho i přesto vážíš, a tak to smutně leží roky ve skříních. Pro někoho to je sice nemyslitelné, ale myslím, že v tomhle případě jsou ty peníze lepší nebo třeba nakupování společně.
A konečně se dostávám k tvé zásadní otázce =D Taky jsem v dětství hodně dostávala encyklopedie, ale každá se věnovala v podstatě jinému okruhu znalostí, tak mi to nikdy nevadilo a navíc knihy miluju, a to je pro mě ten nejlepší dárek i dnes, takže obecně bych mohla říct, že mám raději tvrdouše. Nicméně ponožky bych taky ocenila, ale ty jsem nedostala pod stromeček nikdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama