Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Boarding home

23. března 2014 v 14:06 | Charlie |  Venkovanka v Praze
Mohla byste mi ho podržet?


Když jsem ji objevila v repertoáru, už podle obsazení jsem si říkala, že bych ji chtěla vidět. Přesto jsem se rozhdla poměrně narychlo. Spisovatel přijde do azylového domu pro lidi svým způsobem šílené. A jak to bývá, člověk se časem adaptuje na prostředí, ve kterém žije. Začne slyšet hlasy a zjevují se mu postavy.

Přesto, že by se to tématicky mohlo podobat Idiotům (taky tam trochu figurovalo šílenství, nebyly tam téměř žádné vulgarismy) líbilo se mi to mnohem víc. Herecky vynikal Pavel Liška, ale ostatní nebyli pouhým "křovím". Docela jsem tu přišla na chuť Ladislavu Hamplovi. Jestli někdo pozná toho čtvtého zprava, ten hubený v pruhovaném tričku, ať mi dá vědět, co je to za herec. Jméno jeho postavy jsem nějak nestihla. Petr Čtvrtníček je skvělý všude, ale tady neměl moc prostoru, což je škoda. Jsem ráda, že se konečně vrátil na prkna Jiří Ornest, jako psychiatr.

Ač je téma víc vážnější a konec poněkud smutnější, z divadla odcházíte se zvláštním pocitem. V uších vám hraje melodie Potkal jsi zvědavce (vím, zvědavec to asi nebude, ale něco podobného) nebo Wouldn't it be nice. A jak to nakonec dopadlo, vám dojde až při cestě metrem domů. Teď mám pocit, že si nutně musím přečíst "Vejce a já".


Premiéra: 21.2.2014
Derniéra: ---
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama