Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Byly to nervy...

28. dubna 2013 v 19:45 | Charlie |  Psáno perem života
Dlouho jsem uvažovala, jestli psát tenhle článek nebo ne. Můj blog není založen na celbritách. Nicméně to, co mě k tomu přinutilo je při nejmenším...zvláštní.


Pokud jste četli pár mých článků, nejspíš hádáte správně, že jsem se dívala hlavně kvůli Partičce. Od včerejšího večera předávání TýTý jsem čekala několik věcí. Ta první, v čem se objeví Marián Čurko. Minulý rok byl za včelku Máju. Potom jestli se tam ukáže Igor Chmela. Stejně jako loni hrál v divadle a tak nějak mám pocit, že o tom loni, že jsou nominovaní ani nevěděl. Nakonec se Marián neukázal a Igor se z ničeho nic objevil, když je Václav Postránecký vyhlásil vítězi.

Když byla kategorie Osobnost televizní zábavy, říkala jsem si, že je to jasné, že to vyhraje Ondra. Přesto, že bych tam viděla třeba Igora. Pak jsem byla mírně zaskočena, když tomu tak nebylo. Pak to bylo dlouho nezajímavé. Potom přišla kategorie Pořad roku. Šíleně se mi potily ruce, jak jsem byla nervózní. Ono to byl většinou takový zvyk, že když vyhraje třeba moderátor nebo herec, tak vyhraje i ten samý pořad nebo seriál, ve kterém učinkuje. A ejhle! Vyhrála Partička.

Úžasný nástup na pódium. V hledišti všichni v křečích smíchu. Všechno je zdokumentované na Michalův telefon. Ono se vážně nešlo nesmát. Jak se měla udělovat poslední cena - Absolutní vítěz. Mamka si tipovala Šípa, já věřila, že to bude Partička. No ani jedna jsme neměli pravdu. Já jsem vytřeštila oči, když jsem se dozvěla, že nejvíc hlasů dostal Josef Klíma. A tuším, že ani on sám to nečekal.

Teď bych se ještě vrátila k tomu, proč to bylo všechno zvláštní. V sobotu - tedy včera - se mi zdál sen. Jak většina mých snů byl trošku hloupost (ale přitom docela krásný).

Byla jsem jako divák na Super Star. Bylo tam akorát někde to jejich logo. Žádní soutěžící, žádná porota, žádní moderátoři. Jen jakoby konec nějakého představení. Všichni diváci se zvedli, vytvořili dlouhou řadu a šli podat ruku nějakému chlapovi, co stál na pódiu. Já šla taky, sama nevím proč. Potom jsem si všimla, že o kousek dál vzadu stojí Igor. Měl na sobě tmavé tričko s dlouhými rukávy.

Přišla jsem k němu a s podáním ruky řekla: Děkuji.
Igor: Za co?
Já: Že jste tady.
Igor: (nejhezčí úsměv, co jsem kdy od něho viděla)
Potom jsem po něm chtěla podpis a fotku, ale než jsem si došla pro věci, tak zmizel a mamka mě vzbudila.

Možná to mělo nějakou souvislost, že se Igor objevil i na TýTý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama