Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

J. Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (Recenze)

3. března 2013 v 11:36 | Charlie |  ...přečíst
Je tu recenze z dřív zmíněného rozhovoru.

"Mstít se není dobrý. Se mstou se to má jako s politikou, jedno pořád plodí druhý, až se špatný stane horší, a horší se stane nejhorším."



Nakladatelství: PANTHEON
Rok vydání: 2012
Počet stran: 398
Překlad: Zbyněk Černík

Děj začíná 2. května roku 2005 - v den oslavy stých narozenin Alana Karlssona. Alan sedí ve svém pokoji v domově důchodců v domácích trepkách a vůbec se mu nechce něco slavit a už vůbec se mu nechce zůstat v domě seniorů se sestrou Alicí a jejími sáhodlouhými pravidly. Rozhodne se, že vyleze oknem. To ale ještě netuší, jakou pátrací akci odstartuje.

Cestou na autobusové nádraží se potkává s Erikem a kvůli jeho nedochvilnosti se Alanovi dostane do rukou kufr. Ten je mimochodem zobrazen na samotné obálce knihy. Dostane se tentokrát na vlakové nádraží, kde seznámí s postarším, ač na Alanův věk mladým, nádražním pracovníkem Juliem. Slovo dá slovo a spolu odjíždí pryč z města. Tak trochu nedobrovolně sebou berou Erika, kterého nakonec nechají v bryčce.

Oběma už vyhládlo, tak se zastavili u benzínky do stánku s rychlým občerstvením pro něco k snědku. Ukazuje se, že prodavači Bennymu se už nechce dělat, co dělá a rozhodne se přidat se ke skupině uprchlíků. Na příkaz "Šéfa" organizace Never Again se na pomoc Erikovi vydá Henrik. Společně se setkávají u domku Gunily, která kromě psa chová také slonici. Gunile neřeknou jinak než Kráska. Nakonec ale čtveřice musí Henrika opustit.

Mezitím se v domově seniorů dozvídají, že jim chybí oslavenec. Pátrání se ujme komisař Arronson, který se rozhodne jednat podle svých nejlepších pátracích schopností. Ty ho dovedou od jednoho místa přes druhé, až se v jedné vesnici se všemi hledanými setká. Arronsonův přítel státní zástupce Ranelid poté vyjasní novinářům nadešlou situaci. Jenže, jak to doopravdy bylo? Jak se mrtví dostali tam, kde se nakonec našli? Kdo je tedy vinen z vražd? A byly to vůbec vraždy nebo jen nešťastné náhody? Jakou verzi se nakonec dozví novináři?

Druhá dějová linie mapuje Alanovy příběhy z jeho nepochybně pestrého života. Délka jeho studia by se dala srovnat s délkou studia na základní škole Sheldona Coopera ze sitcomu Teorie velkého třesku. Díky svému experimentu se ocitne ve společnosti politiků, prezidentů i jiných vládců. Když se rozhodne neposlechnout maršála Berija, je deportovaný do pracovního tábora do Vladivostoku, kde se seznámí s nevlastním bratrem Alberta Einsteina, Herbertem. Společně stráví několik let.

V okamžiku, kdy se to stalo, se Alan nacházel o nějakých dvacet metrů dál, a proto se nezapatlal částmi kamaráda, které se rozstříkly kolem kamene, na nějž si Estebán tak nerozumně stoupl. Jeden z vojínů v Estebánově skupině se rozplakal. Sám Alan to, co z přítele zůstalo, zkontroloval pohledem a usoudil, že zbytky nemá smysl sbírat. (str. 80)

Listováním v knize zjišťujeme, že i když se vlastně hned v první kapitole dozvídáme začátek konce a ve čtvrté kapitole začátek začátku, netušíme, jak pestrý bude prostředek. Při čtení se u mě střídaly záchvaty smíchu a pocity uroněných slz.

S ohledem na to, že při čtení narazíte na více jak dvě postavy, tak se nebudete ztrácet v ději. Těch pár postav, které provází celým dějem, si snadno zapamatujete. V kapitolách z května 2005 jsou většinou používány jednoduché přezdívky. Vedlejších postav je sice více, ale jsou "aktivní" jen několik kapitol.

Ve druhé dějové linii se Alan setkává s velkými hlavami velmocí. Možná to odradí ty, kteří ve škole nebyli fanoušky dějepisu (jako já). Nicméně mě to přinutilo najít si tehdejší reálie a některá jména. A k mému úžasu vážně existovaly. Podle mě si knížku mohou oblíbit jak historikové, tak i ti, kteří mají rádi detektivky s humorem. Možná se v posledních kapitolách Alan bude zdát státnímu zástupci Ranelidovi jako pro některé Holden z Kdo chytá v žitě.

Komisař Arronson se obával, že v té poslední věci má anonym pravdu. To nejhorší, co můžou udělat tak rozumní a jakžtakž osvícení lidi jako je sám komisař, je poslat takové jako ten anonym do háje a praštit sluchátkem. Místo toho je třeba debatovat. Pomyslel si komisař, načež poslal anonyma do háje a praštil sluchátkem. ( str. 285)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 G. Hammerlik G. Hammerlik | Web | 5. března 2013 v 16:43 | Reagovat

Od tejto knihy som očakávala najmä humor a teraz, že si aj poplačem. Môže to byť čítanie, ktoré stojí za to a táto recenzia mi knihu opätovne pripomenula. Ukázala u v trocha inom svetle. :-)
ďakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama