Na začátek se moc omlouvám těm, kteří tady téměř celé září marně čekali na nové čtení ze studentského života. Zároveň děkuji těm, kteří se tady alespoň zastavili.
Možná se vám to taky už stalo. Je to divný pocit. Myslíte si, že už za ty 4 roky znáte svoje kamarády ze školy, máte i svého nejlepšího. Ale pak najednou zjistíte, že ten, koho jste považovali za toho nejúžasnějšího člověka pod sluncem, který vás vyslechne a tráví s vámi volný čas, zas až tak nemáte společné zájmy. Já třeba nevidím nic zvláštního na akcích, kde se člověk opije a druhý den si nic nepamatuje. Co z toho má? Akorát kocovinu. A moje kamarádka zase, taky ze čtvrťáku, čte z knížky jen začátek, prostředek a konec. To si já ani nedovedu představit. Prostě pro mě nepochopitelná věc.
No jinak koncem září jsem konečně dořešili stužky a šerpy na maturitní ples. Budou fialovo-bílo-starorůžové. Což znamená naprosto jiná barva než jsem chtěla. Já chtěla nějakou kombinaci se zelenou, což si většina třídy sice odhlasovalo, ale nakonec se našel někdo, komu se to prostě nelíbilo a naše "diskuze" pokračovala dál. Aspoň na dárku pro učitelku se shodnem. I když... ještě není nic rozhodnuto. Co se týče mého "maturitního" předsevzetí, zatím nemám horší známku než 2- a nula zameškaných hodin.
A co jsem chtěla říct tím titulkem? Bůh ví. Možná jen, že na první pohled jsme stejní, ale potom, když se poznáme, zjistíme, že jsme každý úplně z jiného světa. Aspoň já to tak mám.
katka | 
. Ak sa chces spriatelit, napis na moj web. Budem rada, ked sa tam pozries a prihodis komentar... 
. Ale ať si dělaj, co chtěj... :)
Dříve jsme měl také nejlepší kamarády. ted se mi zdají úchylní a až odporní...