Stejně jako všichni maturující mimopražští studenti jsem se i já do Prahy podívala. Byli jsme tam sice už předminulý týden, ale já se furt ne a ne dokopat k napsání článku.
V pondělí, když jsme vyšli 150 chodů k hotelu, chvíli jsme si odpočinuli a potom se vrhli do víru Prahy. Konkrétně ke Stavovskému divadlu, Karlově univerzitě, procházela jsem se po Karlovém mostě a osahávala každou sochu, aby se mi splnilo přání. Zatím se ale nesplnilo. (Kdybych našla ten papír, kde bylo napsané, co všechno jsme ten den prošli, napsala bych.) Po shlédnutí všech památek naplánovaných na první den, jsme se tramvají přesunuli do restaurace na pořádný dlabanec. Ne vážně. Jídlo bylo opravdu dobré a nebylo ani tak drahé.
Druhý den, v úterý, jsme se docela šetřili. Vyšli jsme kolem Nerudova domu "U dvou sluncí" na Hrad, akorát včas, abychom shlédli střídání stráží. Mimochodem, je to asi nejnáročnější povolání, co jsem kdy viděla. Hodinu se nesmíte pohnout, mrkat, smát se a přitom jste skoro na každé fotce, protože jste pro ostatní lidi takovou atrakcí, že vás prostě musí mít na památku. Jakmile se vystřídali, tak jsme byli ohromeni krásami Chrámu svatého Víta a naše cesta pokračovala směrem na Vyšehradský hřbitov kolem Werichovy vily. V době volna jsme si skočili na skvělou pizzu. Kulturní část tvořilo představení Moliérovy hry Tartuffe. Bylo to skvělé. Zvlášť ta druhá část.
Poslední třetí den naší návštěvy jsme strávili balením věcí a procházkou po Staroměstském náměstí, nevěřícně koukali na Staroměstský orloj. Sakra, tady mám zase mezeru, co jsme ještě viděli. Každopádně po menším obědě v McDonnaldu jsme čekali na Hlavním nádraží na zpáteční vlak. Já skoro celou cestu prospala. Stejně jako první dvě hodiny ve čtvrtek ve škole. Opravdu. Ke konci druhé hodiny jsem jen zaslechla němčinářku, že máme mít dva odstavce textu přeložené.
PS: OK, nebudu zapírat, stejně by ste se to časem dozvěděli. Ta pravá příčina toho, že píšu až teď je ta, že sedím přilepená u kompu a sleduju Partičku. Nesestříhané díly české a slovenskou.
PS 2: Do Prahy jsem se těšila, protože jsem doufala, že alespoň zahlídnu někoho známého z televize, třeba z Partičky. nepovedlo se. Ano, trochu mě to mrzí.
Koukám, že program byl pestrý, takže nuda nebyla, ne? :)
Miro Šmajda Bloger | 
Kdybys tam studovala nebo bys Prahu navštívila tolikrát co já, myslím, že by se ti dost znechutila. Ale zase jsem ráda, že jsem si mohla přečíst názor nezkaženého člověka a jak on Prahu vnímá, já už ji tak vnímat nedokážu, to možná před 7 lety, když mi bylo 13, ale teď už ne. Je mi tam na zvracení a tím pádem se mi v tom ovzduší, i když je škola skvělá, špatně studuje.