Aneb shrnutí desetí dnů. Čili píšu sem, jen proto, aby tu něco bylo.
Jak se cítím jako maturantka? Hrozně. Mimo to, že nám od 1. září všichni vtloukají do hlavy to slovo nesoucí plno strachu, nejistoty a následně velké krize. Kdo to z našeho ročníku ještě nestačil postřehnout, tak díky 1. září už mu to musí být naprosto jaské. Kvůli naší celotřídní nedostatečné účasti minulý rok jsme si museli vyslechnout, že pokud nebudeme mít v každém předmětu alespoň 70% docházky, nebudeme moci maturovat. Naštěstí mě se to netýká, neboť já do školy chodím. Minulý rok jsem za to dokonce dostala od třídní čokoládu. Oříškovou Milku. Trochu jsem se cítila jak v první třídě, že místo jedniček se dávaly bezcenná razítka.
Začíná nový rok (sice jen ten školní, ale od základky počítám rok jako školní) a já bych si ráda dala tři předsevzetí. První dva roky se mi stalo, že můj počet zameškaných hodin za celý rok byl vždycky 30. Jen ten minulý rok to bylo myslím 29. Letos bych se chtěla vejít tak do 10 hodin. Potom bych ráda viděla na vysvědčení vyznamenání. Když by to náhodou nešlo, alespoň jen jedničky a dvojky. A třetím předsevzetím je zvládnout maturitu a přijímačky na výšku. Postupně na nich začínám pracovat. Vážně. Učím se na písemky, počítám příklady do matiky na posloupnost, kde si lámu hlavu nad tím, jak jednoduše spočítat součet všech sudých trojciferných čísel. Bohužel, zatím jsem na to nepřišla.
Deny | 
tak tu čokoládu ti závidím... a držím palce do maturity ať ji zmákneš