Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Ztracená

11. srpna 2011 v 20:28 | Charlie |  Na téma týdne...
Někde v neznámém prostoru a čase...


Šla tam s nadějí, že najde tu, kterou hledá. Ani si nepřipouštěla, že by ji neměli. Pomalu otevřela a v tichosti vešla velkými dřevěnými dveřmi. Temnou chodbou, osvětlenou pouze pár malými světly, prošla až ke schodišti, které zdolala a dorazila do prvního patra. Šedovlasý pán za pultem se na ní podíval přes své kulaté brýle, vyžádal si od ní průkazku a ona tak mohla pokračovat v cestě. Prošla mezi regály dřevěnými plných knížek a hledala tu, pro kterou si přišla. Pečlivě procházela regál s fantasy literaturou. Už začínala ztrácet naději, ale poslední knížka pod písmenkem R ji dokázala zvednout náladu.

Usadila se na malé křeslo vycpané molitanem a rozhodla se, že si kousek přečte. Když začala číst, hustý déšť, jehož kapky dopadaly na římsu přičemž dělaly dost velký hluk, nevnímala. Hltala každé slovo, každou stránku, každou kapitolu. Najednou ucítila chladnou ruku na jejím rameni. Vyjekla strachem a na chvíli odtrhla oči od mírně upocených rukou svírající knížky. "Brumbále, nemáš být náhodou mrtvý? Vždyť jsme tě včera pochovali" On ale neodpovídal, jen se na ni mile usmíval. V tom si všimla několika párů očí na ní upřeně zírajíc. Byly to oči lidí, které v životě neviděla. Když se na Brumbála podívala znovu, nebyl to on, ale pouze ten šedovlasý pán, kterého potkala u jeho pultu. "Slečno, za chvíli budeme zavírat. Budete si toho Harryho Pottera muset dočíst doma?" Trvalo docela dlouho než odpověděla. Věděla, že v Bradavicích se můžete v mžiku přeměnit na koho chcete. Přesto ji to připadalo zvláštní. Nakonec ho odbyla odpovědí, že si ji tedy půjčí. Venku dávno přestalo pršet a chodník byl místy už suchý.

"Míšo, vstávej. Je skoro poledne. Nestihneme strýcovu svatbu," uslyšela mámin hlas. "Ale jo už jdu, mami." Vůbec se jí ale nikam nechtělo. Natož na nějakou svatbu. Byla zklamaná, že to byl jen sen. Iluze, která se náhle rozplynula jako pára nad hrncem. Jejím smutek se umocňoval tím, že nestihla dojít v knize na konec. Nedozvěděla se, zda Harry zničí všechny viteály a zabije vy-víte-koho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fanta Light Fanta Light | 11. srpna 2011 v 21:11 | Reagovat

[Smazaný komentář] zajímalo by mě jestli odoáš :-D  :-D
Mimochodem na tutěh komentářích mě štve, že jsou čerstvé a nemůžeš je hed smazat páč se na blogu neobjvují.
Jo a článek hezkej. Jsem ráda že se ti líbil můj, ale přeci jen mi tam chybí něco, co ta máš a já ne.. :-(  8-O

2 Fanta Light Fanta Light | Web | 11. srpna 2011 v 21:12 | Reagovat

[1]: jo a promin za ty chyby. klávesnice mi protestuje a vynechává písmena a píše to, co chce ona sama O_O  8-O  :-?

3 Jerry Jerry | Web | 12. srpna 2011 v 22:38 | Reagovat

Pěkný příběh :) No jo, z reality se člověk dostane, ale jen na chvíli. Pak se ale musí zase vrátit, i když často nerad...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama