Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Kniha: část druhá

19. března 2011 v 18:23 | Charlie |  Na téma Snílků...
Pokračování příběhu o Knize ve spolupráci s Bastett, jehož první část najdete tady.



"Proboha, co se to tu stalo?" Jeho zrak spočinul na rudě zbarveném pokoji, jehož stěny měly ještě před pár minutami krásnou zelenou barvu. Pomalým krokem se přibližoval směrem k venkovním dveřím. Chtěl zjistit, kdo nebo co, mu takhle znetvořilo jeho čtenářský koutek. Bohužel, jakmile se mu naskytl pohled na malou chlupatou jednookou potvůrku ládujíc se něčím, co připomínalo Gabrielovu starou chlupatou kočku, raději si přál o tomhle vůbec nevědět. Ale na to už bylo příliš pozdě.

Ta malá chlupatá jednooká koule na něj nevěřícně zírala. Gabriel na ni zkusil promluvit. Jenže na jeho otázku, co je zač, chlupáč mlčel. Gabriel tedy svůj dotaz ještě jednou zopakoval, leč výsledek byl stejný. Po chvíli ticha se chlupáčův zrak přemístil na velké neonově zářící digitální hodiny. Bylo přesně za deset minut dvanáct.Z jeho oka byl cítit strach. Sotva to však Gabriel stačil zpozorovat, chlupáč se už vyskakujíc na kliku venkovních dveří snažil dostat ven. V tu chvíli si Gabriel uvědomil, že stále nezjistil, co chtěl vědět. Rozhodl se, že za ním poběží. Jenže kudy? To netušil. Sedl si na patník chodníku a koukal do blba.

Hodinky na jeho levé ruce ukazovaly pět minut do půlnoci. Najednou se mu zdálo, že jasně svítící kulatý Měsíc - úplněk - byl náhle o kousek blíž. Nejen, že se přesunul, ale on se taky mnohonásobně zvětšil.Po pár sekundách už se ho Gabriel mohl téměř dotknout. To se mu ale jen zdálo. Aby si na něj mohl sáhnout, musel přijít o ještě o pár metrů dál. Onen Měsíc přistál na rovnou plochu nedaleko Gabrielova domu. Nasedl na kolo a za malou chvíli už stál tváří v tvář tomu, o čem si myslel, že je Měsíc. Jeho oči koukaly přímo na velkou světelnou placku podobnou bochánku chleba. Jen s milióny malých otvorů a jedním obrovským.

Gabriela cosi polechtalo na noze. Sehnul se, aby to odehnal pryč. Nešlo to. Drželo se to pevně jako klíště. Až po chvíli Gabriel zjistil, že se od jeho nohy nechce odlepit ten malý chlupáč, kvůli němuž Gabriel vystrčil nos z baráku. V Gabrielově mysli se míchaly pocity různého druhu. Nejdřív zajásal, protože se mohl dovědět, co je zač. I když v tuto chvíli to pro něj byla dost zbytečná informace, neboť tu již tušil. Stejně jako chlupáč byli i ostatní nájemníci svítícího bochníku z jiné planety. Ta druhá myšlenka už nebyla tak příznivá. Vzpomněl si totiž, že chlupáč ještě před deseti minutami hryzal starou chlupatou kočku. Jeho mysl mu říkala, že by to nedopadne dobře.

Jeho zachráncem byl čas, jindy jeho největší nepřítel. Minuta do půlnoci totiž signalizovala, že je nejvyšší čas opustit tuhle planetu. Chlupáč se rázem pustil a naskočil do svého létajícího plavidla. Gabriel stál jako kůl v plotě. Zařezaný a oněměný. Stál tam opravdu dlouho, protože když se mrknul na své hodinky a plácnul si ruku na čelo. Zjistil, že už zdaleka není půlnoc ani jedna v noci. Ale proč se mu zdálo, jakoby tam nestrávil ani deset minut? Měli snad chlupáči nějakou magickou moc? Moc, kterou Gabrielovi poskytli. Gabriel byl nadšením bez sebe, ale pak si vzpomněl, že o ni asi brzo přijde, neboť ji všechnu vyplýtvá na úklid rudého pokoje.

V tom ale uslyšel uši drásající zvuk budíku, který lidským hlasem oznamoval, že je nejvyšší čas na ranní hygienu a odchod do školy. Okamžitě se utíkal podívat do svého milovaného čtenářského koutku, ale místo rudé se na něj usmívala ta krásná zelená. Oddechl si, ale při představě, že hodina fyziky se kvapem blíží a on už nemá žádnou kouzelnou moc, není zrovna dvakrát nadšený. Otázkou ale je, měl vůbec nějakou, když se mu to všechno jenom zdálo?

Druhá verze: Bastett
Ilustrace: Frim
Oběma bych chtěla ještě jednou moc poděkovat za spolupráci.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bastett Bastett | Web | 19. března 2011 v 18:37 | Reagovat

Tak tohle je 100%! Máš dokonalou fantazii, tohle by mě ani náhodou nenapadlo...

2 eyebrow eyebrow | Web | 20. března 2011 v 12:03 | Reagovat

Ahoj, zeptám se radši i tady: Jakou má chlupáč barvu?!

3 stale-kvalitni stale-kvalitni | E-mail | Web | 20. března 2011 v 19:16 | Reagovat

Skvělý blog,nemám co dodat,snad jen Vítej u nás :-)

4 Tatranka Máří^^ Tatranka Máří^^ | 20. března 2011 v 20:30 | Reagovat

no chci s tím seknout:/ už mě to nebaví, hrozně moc známejch si to čte, akorát sem pro srandu králikům:((

5 Jerry ;) Jerry ;) | Web | 23. března 2011 v 18:38 | Reagovat

Ahoj, promiň, že píšu jen komentář bez vyjádření k článku, ale potřebuji se trochu zorientovat :-). K věci: jdu Ti vlastně oznámit, že se k blogu vracím a zároveň zeptat, jestli se mnou dál počítáš :-). Tak se prosím ozvi a pochopím i odmítnutí. Hezký zbytek dne :-)

6 Jerry Jerry | Web | 23. března 2011 v 19:28 | Reagovat

Jéé, děkuji :-) to se pěkně čte :-) to Tvé přivítání mě celkově moc potěšilo :-). V pohodě :-) musím přiznat, že je pro mě příjemnější, když jsem mezi blogy, které ráda čteš, než třeba u jiných, jak mají, že jsem prostě SB :-) ale já tak pěkně kritizuji a sám to tak mám :D ale ho¨dlám s tím nco udělat, celkově radikální změna blogu a mám na to dost energie a chuť :D

7 Jerry Jerry | Web | 23. března 2011 v 19:41 | Reagovat

Nepovídej :D no a to zatím ještě není moc :D to počkej za pár dní.. to u Tebe budu pořád.. :D

8 Jerry Jerry | Web | 23. března 2011 v 20:25 | Reagovat

To víš, já přesně vím, kdy co napsat.. :D (ironie :D) no nevadí :) u mě to s tím psaním taky nebude až tak horký :D ale určitě se vracím, tím jsem si jistej..achjo! Furt to omílám dokola.. :D ale je evidentní, že z toho mám radost =D

9 Jerry Jerry | Web | 23. března 2011 v 21:19 | Reagovat

Nevadí, se oba opakujeme no ;) co? O_O se učíš, jo?! O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama