Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Jak to mám říct rodičům?

24. února 2011 v 16:51 | Charlie |  Na téma týdne...
Nebudu tady vysvětlovat, co je to sex. Pokud to nevíte, najděte si to na wikipedii nebo zajděte do knihovny. Takže se pohodlně usaďte a přečtěte si jeden příběh...



Se svou rodinou vycházím docela dobře. Jednou jsme se ale hrozně pohádali. Bylo to kvůli tomu, že jsem chtěla jít s kamarády večer ven. Nechtěli mě pustit, ale já si prostě prosadila svou a šla jsem.
Ten večer jsem se cítila opravdu skvěle. Seznámila jsem se s docela pěkným klukem. Poslední, co si pamatuji, bylo, že jsme šli na diskotéku a slavili jsme kamarádčiny narozeniny. Ráno jsem se probudila v neznámém pokoji vedle toho sympatického blonďáka. Nedochází mi, že tam nemám vůbec co dělat a když se podívám na mobil, vidím 24 nepřijatých hovorů. A všechny od jednoho člověka, od mamky. Koukám na své kousky oblečení poházené po pokoji. Oblíknu se a pak najdu i svou kabelku. Mezitím se ten rozcuchaný blonďák probouzí, ptám se ho, jak se jmenuje. On se mi představí jako Michal. Chvíli si ještě povídáme a potom mě vyprovodí do školy, neboť jsem to tam neznala. Ve škole stejně moc nevnímám výklad učitelky, najednou mě hrozně zaujmou závěsy, které nadnáší vanoucí větřík.
Když dorazím domů, vidím mamku s ubrečenýma očima sedět na židli za stolem. Byly to slzy štěstí, že mě vidí živou a zdravou, ale zároveň mi vyhubovala, že jsem se jí neozvala. Řekla jsem ji, že jsem nakonec přespala u kamarádky a mobil se mi vybil.
Zanedlouho se ráno neobejdu bez kyblíku u postele a zvracení, nevolností. Nejprve to svádím na špatné jídlo. Později ale zjišťuji, že aniž bych nějak více jedla, kalhoty jsou mi čím dál těsnější. Už ani nepočítám, kolikátý měsíc jsem neměla ženské problémy. První co mě napadne, bylo, že si koupím těhotenský test. Dvě čárky mi napoví, že mám v sobě ještě jednoho malého tvora.
Ale co mám teď dělat? Mám to říct rodičům? Ne, jen mi vynadají a já se zbytečně rozčílím. Rozhodla jsem se to neřešit. Byla jsem asi ve čtvrtém měsíci, už to na mě bylo poznat. Ve škole si také všimli, že se mnou není něco v pořádku, ale já zapírala a zapírala. Bylo mi to trapné. Nakonec jsem to musela říct. Jenže už bylo pozdě, nedalo se s tím nic dělat.
Teď mám doma tříletou dceru Klárku. Michala jsem od té doby, co mě doprovodil do školy, neviděla. Od mých spolužáků - devaťáků - ze školy slyším, že "už" měli sexuální výchovu. Mě už je to ale houby platné. Dodneška vyčítám rodičům a částečně i škole, že se tomuto tématu málo věnovali. Styděli se za to, poučit svou dceru.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lady Mikaela Lady Mikaela | Web | 24. února 2011 v 17:16 | Reagovat

Ahoj, na tvém blogu jsem po prvé, nikdy jsem ještě takovým příběhem neslyšela, jen někde sem tam četla. To se ti opravdu stalo? Teď mám 17 roků, rodiče by se mnou nikdy otevřeně o sexu nehovořili, možná že už nebylo co, když jsme se všechno dozvěděli útržkovitě od různých lidí, a taky to byla poslední kapitola v občance. Ale i kdyby se mi to stalo, nikdy bych zřejmě nedokázala jít na potrat i kdyby by mi to zničilo školu a život, protože pocit viny ze smrti někoho nevinného bych neunesla, jsem si téměř jístá, že bych udělala to jisté a neváhala, taky bych pak nemusela mít nikdy děti, takže o jedno dítě navíc, než nikdy nemít děti, nechápu lidi, co si toho neváží a ještě jim ubližují.

2 Jedna Snívajúca Jedna Snívajúca | Web | 24. února 2011 v 17:19 | Reagovat

Veľmi dobre napísané. Také reálne. Je to originálne. Veľmi dobrý článok. Naozaj. :-)

3 Charlie Charlie | Web | 24. února 2011 v 17:35 | Reagovat

[2]: Děkuju

4 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 24. února 2011 v 17:36 | Reagovat

Zajímavý článek, dobře se mi to četlo.
Co ale tak trochu nechápu jsou výsledky ankety - ano, jsem jedna z mála, kteří hlasovali pro druhou možnost.
Mám 16 a nedovedu si představit, že bych měla dítě - ani teď, ani za rok, ani za pět let. Za a) se sama cítím ještě jako dítě, za b) si chci ten život ještě trochu užít, než mi začnou podobné povinnosti. Připadá mi hloupé, abych nejlepší roky svého života strávila přebalováním. Možná to zní sobecky, ale jak už jsem napsala, vážně si připadám jako dítě. A navíc je tu ta věc školou, kterou si rozhodně dodělat chci.

5 Lawiane Lawiane | Web | 24. února 2011 v 17:56 | Reagovat

z toho plyne jedna velice prostá věc...nevožírat se na diskotékách

6 Elis Elis | Web | 24. února 2011 v 18:45 | Reagovat

[5]: :D ale někdy to nejde :D
zajímavý... já to všechno pochytila ze školy a od kámošek, rodiče neuznali za vhodné si se mnou o tom promluvit :(  :D

7 Gabriella Gabriella | Web | 24. února 2011 v 20:56 | Reagovat

Četlo se to dobře.
I když výsledek ankety m dojal. Hlopé děti chcou mít děti. Bože!

8 adaluter adaluter | Web | 24. února 2011 v 21:56 | Reagovat

Ankety od změny administrativy nefungují dobře. :-(  Výsledky jsou k ničemu.

9 Jerry ;) Jerry ;) | Web | 19. července 2011 v 22:35 | Reagovat

Opravdu zajímavý článek. Opravdu se Ti to stalo? Vím, že nejsem první, kdo se ptá, ale teď mám brouka v hlavě...

10 Frnda Frnda | E-mail | Web | 25. června 2012 v 16:58 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama