Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Český jazyk je věčný, přátelé

20. ledna 2011 v 22:10 | Charlie |  Na téma týdne...
Tak v první řadě bych chtěla poděkovat za toto téma. Konečně nějaké veselé...no i když v této době to s češtinou jako jazykem nevypadá moc dobře.


O češtině bych mohla psát hodiny a hodiny. Každý jsme si prošli pubertou a občas napsali něco stylem "AwOyQy, PoPiIiSmEnQuYeSh?" Ano, pamatuju si tu éru Qéček a dalších blbostí. Většinou tak píšou pubertální slečny, jelikož je to pro ně děsně IN. Přiznejte se, kolik z vás, co tento styl teď kritizujete, takhle dřív taky psalo. Byť jen pár měsíců.  Vzpomínám si, jak nám v první třídě učitelka říkala, jak je čeština krásný jazyk. V tom okamžiku třída dostala záchvat smíchu (ono to možná bylo spíš tím rozplývajícím se výrazem naší učitelky). Já s ní teď můžu jen souhlasit. Kde jinde než v češtině vytvoříte tolik krásných slov. V cizích jazycích to nejde nebo občas jde, ale s velkou fantazií. Která jiná řeč se může chlubit háčkama či písmenem "Ř"?

Pamatuju si taky na chvíli, kdy jsme měli psát svůj zážitek z prázdnin. Tehdy jsem na tom se svou slovní zásobou byla opravdu mizerně. Bylo to proto, že jsem nečetla. Knížky do čtenářského deníku jsem opsala ze zadní strany knihy. Pamatuju si dvě knížky, které jsem držela v ruce a pár stránek pečetla. Byly to Bylo nás pět a Smrt krásných srnců. Ale kdybyste mě mučili, tak vám neřeknu o čem to bylo. Zatím mě k tomu přečíst si je nedonutila ani maturita. 

Moje slohové začátky tedy začaly někdy v té osmé třídě (do té doby mi se slohy trošku pomáhal táta), jelikož jsem se tehdy jako ambiciózní "grafička" přihlásila do mediální výchovy. Jo, grafika, to bylo moje. Později jsem přispívala i svýma vyfantazírovanými (kruci, co jsem to zas vymyslela za slovo) povídkami. Přechod na střední pro mě z hlediska slohu nebyl problém. Jenže na střední už žádná mluvnice nebyla. Psaní i/y, mě/mně, s/z atd. už měl každý za sebou a učitelé předpokládali, že to vše umíme. A proto se do nás snažili nacpat třeba Antickou literaturu. Bohužel jsme měli učitele bez autority a jaksi se mu nepodařilo nám to vysvětlit. To se povedlo až naší další učitelce, která nejdřív vůbec nechápala, jaktože jsme ta blbí.

Jedním z mým oblíbených předmětů byla, je a bude čeština. A to i přesto, že na ni nadávám, že se ta literatura prostě nedá naučit. Ještě na základce jsme slýchavali od učitele chemie, když se nám něco nepovedlo. Přátelé, chemie je věčná. Trochu si to přepíšu k obrazu svému. Čtenáři, nejen chemie ale i český jazyk je věčný. A mám malou radu pro všechny co píšou stylem s Qéčkama a podivným nefungujím CapsLockem. Čím dřív si zvyknete na normální spisovnou češtinu, tím pro vás bude jednodušší maturita i nástup do práce a písemnosti s tím spojené.

Jednou se mě někdo zeptal, na otázku, kdybych měla možnost něco na světě změnit, co by to bylo? Jediné, co mě v té chvíli napadlo byla odpověď: Světový mír. Pravda, ten je docela důležitý, ale teď bych k tomu přidala tohle: Aby si lidé uvědomili, že psát tím šíleným stylem, není IN ale naopak. 
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mandragorka Mandragorka | Web | 20. ledna 2011 v 22:30 | Reagovat

No, já si tedy tím obdobím psaní hrůzostraštinou, či jak to slušně nazvat neprošla :-D , dále mohu hrdě prohlásit, že jsem nepoužila a nepoužívám zkratky typu wtf? jj a tak dále, protože z nich dostávám infarkt, už jen když je čtu. Život je možná krátký, ale napsat jednu větu snad ještě nikoho nezabilo, stejně jako použití shiftu na první písmeno ve větě a vlastním jméně :-P .

2 Miro Šmajda Bloger Miro Šmajda Bloger | Web | 31. ledna 2011 v 11:18 | Reagovat

Mě se tohle naštěstí vyhnulo a na to Qéčkaření a psaní po "polski", kdy někomu asi chybí na klávesnici jednoduché "v", se už nemůžu ani podívat.
No zrovna nedávno jsme konstatovali, že blogování se na nás už začíná trochu podepisovat - začínáme totiž přemýšlet, kde napsat "i" a kde "y" 8-O  :-D

Že je čeština krásný jazyk, jsem si uvědomila poprvé v osmi letech, když jsem se začala učit německy. Už tehdy jsem si uvědomovala, kolik slov, hlavně těch "citově zabarvených" se vůbec nedá přeložit, protože němčina je prostě nezná. A v prostoduché angličtině je to ještě horší.
Tehdy mi taky došlo, co znamená "kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem". Ono komunikovat plynule v cizým jazyce, vyžaduje začít úplně jinak myslet a stát se opravdu tak nějak "jiným" člověkem... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama