Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Co bude až budem dospělí...

7. listopadu 2010 v 10:54 | Charlie |  Na téma týdne...
Změna je život. S dospělostí přichází plno změn. Práv a povinností.

Poté, co se naučíme chodit, mluvit, číst a psát, začneme sbírat zkušenosti s tím nespravedlivým světem. Když potom v patnácti dostanem důležitou kartičku znamenající polodospělost, můžeme více věcí, než před ní - jak logické, že? Mezi ně patří učinění rozhodnutí, co budeme dělat po ukončení devátého ročníku. Můžeme se také bez rodičů či zákonných zástupců přihlásit do knihovny, ale také máme zodpovědnost za ztrátu tohoto důležitého průkazu.
Sotva si zvykneme na ty všechny povinnosti, přibudou další. Je nám osmnáct a my se opět rozhodujeme, co bude až úspěšně složíme maturitu. Přemýšlíme, koho zvolíme ve volbách nebo jestli založíme rodinu. Pokud si nezaložíme rodinu, stoprocentně si založíme účet v bance a budeme doufat, že v budoucnu na něm budou miliony. Aby tomu tak bylo, musíme začít pracovat. Najít dobře placenou práci je v dnešní době těžký. Pokud se nám ale podaří sehnat alespoň něco slušně zaplaceno, pracujeme čím dál déle. A to díky těm nahoře, co v podstatě nedělají nic jiného než mezi čtením novin a luštěním křížovek občas zvednou ruku. Bohužel někdy tu ruku zvednou v nesprávnou dobu a odsouhlasí tím nějakou nesmyslnou věc. Jako třeba státní maturity. Všichni víme, kolik proti tomu bylo protestů a jak to nakonec dopadlo. Po dosažení osmnáctého roku, můžu si dělat, co chci. Legálně se napít alkoholu, řídit auto či bez toho, abych měla špatné svědomí, navštívit stránku 18+.
Říká se, že maturita je zkouška dospělosti. Jestliže tedy zvládnu maturitu, budu dospělá? Ne a ani nechci. Vím, že to nejde, jednou se budu muset začít starat se o jídlo a nějaký baráček. Chtěla bych ale být pořád ta malá holka bez té hromady povinností. Zastavit ten neúprosně rychle jednoucí vlak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pája :D Pája :D | Web | 16. listopadu 2010 v 18:21 | Reagovat

Ahoj,promiň,že otravuju,ale psala jsem Ti,jestli si vyměníme ikonku a ty jí na mém blogu nemáš..

2 Pája :D Pája :D | Web | 16. listopadu 2010 v 20:16 | Reagovat

Promiň,že jsem na Tebe tak vyjela,díky moc :)

3 Miro Šmajda Bloger Miro Šmajda Bloger | Web | 28. listopadu 2010 v 12:21 | Reagovat

Nádherný článek, skoro mě to až dojalo! Zvlášť ten konec.. To jsi fakt vystihla.
Ono je to v řivotě tak, že člověk chce to co právě nemá a až to má tak to už nechce, protože zjistí, že ani není o co stát. Když jsme malí chceme být velcí a až jsme velcí tak chceme být zase malí. Blondýny chtějí být brunety, brunety zase blondýny atd.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama