Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane. (S. Becket: Čekání na Godota)
Nespřátelím, nehlásnu a reklamy napsané jinde než TADY bez milosti mažu!!!
Odpovídám, pokud je kam a na co.

Říjen 2009

Jedno léto, prosím

14. října 2009 v 22:34 | Charlie |  Psáno perem života
Když jsem se ráno vzbudila a koukla ven, bylo všude bílo. Myslela jsem, že jsem se ještě neprobudila, že ještě sním. Protřela jsem si kukadla a naskytl se mi ten stejný pohled jako před tím. Po třetím zopakování jsem to vzdala a přesto, že se mi ale pořádně nechtělo, jsem po raní hygieně a malé snídani vyrazila do školy.